Měli sepsané, co jsem kde podepsal
Stáhnout obrázek
Lubomír Štencl se narodil 18. září 1939 v Olomouci. Za druhé světové války se jeho otec Karel zapojil do odboje. Díky známosti s Karlem Lukasem prý podával přes tajnou schránku zprávy o pohybu německých transportů v Olomouci, které pak putovaly do Anglie. Přesto mu v roce 1945 revoluční národní výbor kvůli částečnému německému původu zkonfiskoval majetek. Po válce se rodina přestěhovala do Šumperka, kde Lubomír Štencl absolvoval základní školu. Poté se vyučil nástrojařem v Přerově a v roce 1960 nastoupil do Závodu první pětiletky (od roku 1966 Pramet) v Šumperku. V uvolněných 60. letech vstoupil do KSČ, protože věřil v reformovatelnost systému. V lednu 1968 byl v podniku zvolen předsedou závodního výboru Revolučního odborového hnutí (ROH), kde se podílel na změnách v nastoleném systému. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy ho ale vyloučili z KSČ. V podniku přesto zůstal. Potřebovali ho kvůli jeho odbornosti, a tak se vrátil k práci nástrojaře. V roce 1974 získal místo v Tesle Litovel a s druhou manželkou a jejími dvěma syny se přestěhoval do Litovle. Nevlastní syn Jiří Štencl v roce 1987 podepsal Chartu 77. Jako aktivista Nezávislého mírového sdružení se pravidelně účastnil protirežimních demonstrací. Několikrát proto skončil na 48 hodin v cele předběžného zadržení. Kvůli „protirežimním“ aktivitám byl vyhozen ze dvou gymnázií a poté ze zaměstnání. Během sametové revoluce Lubomír Štencl vstoupil do Občanského fóra a spoluorganizoval protestní mítinky v Litovli. V podniku byl poté zvolen předsedou odborů. V roce 1991 byl zvolen místopředsedou Moravskoslezské rady OS KOVO a po rozdělení Československa v dubnu 1993 Lubomíra Štencla zvolili místopředsedou Odborového svazu KOVO (kovoprůmysl). V této funkci setrval až do roku 2000. V době natáčení v roce 2023 bydlel na své chalupě v Bartoňově.
