„Ty mí dědové byli oba z velmi chudých poměrů a díky prostě tomu, že byla příznivá situace a oni byli pilní a byli to takoví selfmademeni se dá říct, tak jeden se stal ředitelem sklárny a druhej ředitelem banky. Vyrostli prostě z dělnických poměrů. Ale tím, že se dostali do týhletý kategorie, tak už tatínek měl, že je z buržoazních poměrů, což bylo špatně, protože v důsledku toho a jinejch jeho aktivit ho vyhodili potom z tý vysoké školy. A když potom moji rodiče vlastně pracovali na úřednických postech, se dá říct jo, což v tý době bylo jako mínus veliký, tak já už jsem byl v takový tý kategorii, oficiálně se tomu říkalo pracující inteligence, ale jako úředník. A to bylo špatně, to už jako jsme měli trošku těžší. Navíc jsme tam měli různý kaňky, co se týče, já nevím, těch dědů a rodiče byli věřící a tak dál. A to, to byly prostě mínusy, když jsme se hlásili na školu, tak to tam prostě někdo hodnotil."
„To byla Střední všeobecně vzdělávací škola v Kralupech, dneska asi je to nějaký reálný gymnázium. Tam jsem tam chodil teda tři roky. A bylo to taky docela přínosné, protože tam byla dobrá sestava lidí a myslím si i jak co se týče žáků, tak co se týče těch profesorů. Zase z hlediska toho asi cíle toho vašeho rozhovoru se tam vzpomínám na jednu věc, která byla jako takovým paradoxem, jo. Ti profesoři tam byli velmi vstřícní a řekl bych i takový osvícení, že nás vychovávali k těm správným hodnotám. Ale nicméně nad náma pořád bděla ta, a pan ředitel byl podřízen tý komunistický straně. Takže my, když jsme psali maturitní písemky, tak jsme povinně všichni museli přijít ve svazáckých košilích. Ať jsme byli ve svazu mládeže, nebo ne, museli jsme mít svazácký košile. A byla to taková, řekněme v podstatě dohoda jako i slovní, že nám ten pan ředitel říkal: „Podívejte se, já bych měl problémy. Vy přijdete na ty písemky v těch svazáckých košilích a maturovat můžete v obleku a už vás nebudu k ničemu nutit.“
Martin Štifter se narodil 7. července 1949 v Praze, většinu dětství ale vyrůstal v Roztokách. Oba jeho dědečkové byli ředitelé, jeden sklárny, druhý banky. Navíc pocházel z věřící rodiny, a tak neměl dobrý kádrový profil. Vystudoval vysokou školu zemědělskou, specializoval se na mikrobiologii, konkrétně zpracování plastových odpadů. V roce 1968 se zapojil do obnovy skautského hnutí v Roztokách, v roce 1970 oddíl rozpustili a znovu ho obnovili po roce 1989. Několikrát odmítl vstoupit do KSČ, i když by to pro něj znamenalo zajímavější zaměstnání. Po sametové revoluci se začal angažovat v komunální politice. V roce 2021 žil v Roztokách. Zemřel 22. září 2023.
