František Štilec

"Když se blížili, tak tam byly takové dva tanky z války, tak jsme je natlačili tam, jak byl ten podjezd, jako strašáky, ony nebyly funkční. A teď jsme čekali, co se bude dít. Když přijeli ti Rusové a teď viděli ten tank, zastavili, zpátečku a poslali vojáky a zjistili, že je to prázdné. Tak to odtáhli do starého železa a pokračovalo se dál."

"My jsme se toho báli, Bukovina byla vedlejší obec, tam nejezdili, ale přes Studenec jezdili. My jsme tam nechodili, my jsme se báli, když tam jezdili vojáci a zabírali to. Protože se třeba stalo, že jsme se sešli před školou a jeden náš spolužák z Bukoviny řekl: 'Já vidím, že sem přijíždí Němci, já uteču nahoru Na Horku.' A to byla jeho chyba, protože když Němci viděli, že polem někdo utíká, tak ho zastřelili. Až to skončilo, tak jsme to jeho tělo museli přenést do Studence a pak se muselo přesunout do Bukoviny. Pohřeb měl z Bukoviny, ale tam už jsme se pomalu báli jít, protože už si nás ti henleinovci začali evidovat, kdo jaký je a kam patří."

"Když byl u nás na vesnici ples, tak tam přišli ti ordneři už s těmi bílými podkolenkami a začali se tam plést do všeho a chtěli, aby se tam hrálo německy a ne česky. Tak tam se prali mezi sebou, to já jsem byl malý, my od toho utíkali pryč. A tam jak byly ty ploty, tak tam lámali ty tyčky a těmi tyčkami se mydlili. Anebo to dělali tak, že ti naši zase černým krémem jim ty jejich bílé podkolenky mazali, aby vypadali opravdu špatně. No tak takhle to chodilo. Jenže oni z obou stran byli hecovaní proti té druhé straně. Ale ta česká strana, ta byla slabší, kdežto ta… [německá] měla za sebou tu velkou zemi, Reich. Byli na tom lépe než ti Češi. Češi byli proti nim chudí."