Podíval jsem se do schránky a tam byla pohlednice z Jugoslávie
Luděk Štipl se narodil 10. února 1949 v Šumperku a prvních sedm let života prožil jen s rodiči a bratrem Ctiradem v hájovně na samotě Střítež, kde jeho otec pracoval jako správce lesů města Mohelnice. V době, jak ji sám nazývá, „předtelevizní“ a v domě bez elektřiny slýchával vyprávění lesních dělníků, z nichž byli někteří ruští legionáři z první světové války, a také vyprávění svého otce, komunistického odbojáře z druhé světové války. V důsledku znárodnění mohelnických lesů se rodina v polovině 50. let přestěhovala. Od druhé třídy tak chodil Luděk do školy v Mohelnici a žili v malém domku přímo v parku, o který se otec začal starat. Ačkoliv by nejraději vystudoval střední lesnickou školu a následoval otce, rodiče rozhodli o jiném směru. Ve volnější době druhé poloviny 60. let absolvoval elektrotechnickou průmyslovku a s kamarádem Josefem Vránou si plánovali, že vyrazí po maturitě na zkušenou do světa. V roce 1968 ale bylo všechno jinak. Pamětník se oženil, krátce nato se mu narodil syn a z cest po Evropě nebylo nic. Kamarád, kterého nepoutaly závazky, ale skutečně po srpnové invazi emigroval a zakořenil v Torontu. V průběhu normalizace se i Luděk s manželkou a dětmi několikrát pokusili o odchod z Československa, ale marně. Až roku 1979 pod záminkou Luďkova studijního pobytu v Itálii vyjeli Štiplovi do Rakouska a přihlásili se jako političtí uprchlíci. Po různých peripetiích se jim povedlo získat víza do Kanady. Usadili se poblíž Toronta a s podporou přítele Josefa strávili v provincii Ontario řadu let. Žili také v Quebecu a Britské Kolumbii. Ještě v Československu se Luděk profesně přeorientoval na konzervátora a v Americe v tomto směru pokračoval. Zaměstnání našel v prodejní galerii a poté v muzeu a tehdy se také poprvé seznámil se živou židovskou kulturou. Tato zkušenost ovlivnila i jeho tvůrčí aktivity v době, kdy se do České republiky po roce 2000 vrátil. Navázal na své lektorské zkušenosti z kanadských univerzit a v Lošticích se zasloužil o obnovu tamější synagogy a přiblížení osudů loštických Židů veřejnosti. Spoluzaložil sdružení Respekt a tolerance, které pečuje o hmotné i nehmotné židovské dědictví Loštic, Mohelnice a Úsova. Pod hlavičkou sdružení se podílí na tvorbě expozic a dokumentaci vzpomínek pamětníků. Roku 2020 žil v Radnici (obec Pavlov).