Karel Straka

„Nevím, jak se dostali k té možnosti, že si někde sehnali špalíček dřeva a vyřezali takový dřevěný pistolky. Úplně primitivní, ale pro kluky to bylo něco. Když se ten strážný nedíval nebo někde odešel, tak se tam hlavně děcka přišly podívat. A on mezi plotem dal pistolku za krajíc chleba. To si vzpomínám, že některý byly i na gumičku, že se tím dalo i jakoby střílet. Takhle si pomáhali, aby neumřeli hlady, to bylo zoufalý.“

„Přicházeli buď vystěhovalci, kteří utíkali před frontou, nebo němečtí vojáci. V sále byl prostor, kde byli ubytovaní. Na zahradě byla kuchyň. Když tam byli Němci, tak jsme do kuchyně nesměli. Ještě nám dávali ochutnat jejich Eintopf. V polní kuchyni měli velký kotle, do kterých naházeli všechno možný, zeleninu, maso, a tomu se říkalo Eintopf. Potom němečtí vojáci odtáhli a po nějaké době, když ta fronta postoupila a už byla v Rusku, tak přitáhli ruští zajatci, kteří museli jít z Ruska celou tu nekonečnou cestu. Ani neměli boty, to neexistovalo. Nohy měli omotaný hadrama. Byla zima. Kdybyste to viděl, to utrpení. Do sálu se na zem naházela sláma a oni na té slámě spali. Tak tam byli, byla zima a mrzlo. To se nám to střídalo. Zas zajatci odešli a zas přišla parta vystěhovalců.“