Ivan Stránský

„Ve Vagonce se to rozdělilo. Část vedení byla přesvědčena, že to nemůže mít dlouhého trvání, a vehementně upozorňovali na různé lži, které šířil Husák a další. A pak tam byla pravověrná parta, která si uvědomila, že když potáhne s Rusy, tak z toho budou mít neocenitelné výhody. Takže i ti, kteří původně stáli na vrátnici a křičeli, že jim nedají ani vodu (pozn. aut.: vojákům Varšavské smlouvy), tak během dvou až tří týdnů převlékli kabát. Tvrdili, že je to internacionální pomoc, bez které by nás obsadil Bundeswehr. Že to bylo na poslední chvíli. A nutili ostatní, aby podepsali souhlas se vstupem vojsk Varšavské smlouvy. A to byla podmínka vůbec toho, aby člověk, který byl předvolaný před komisi, která měla posoudit... To byla obvyklá věta: ,Tak soudruhu, na které straně ty stojíš?‘ A jakmile řekl, že nesouhlasí se vstupem vojsk, tak okamžitě musel odevzdat partajní legitimaci a vyloučili ho z partaje. A pokud to podepsal, tak bylo řečeno: ,Soudruhu, my s tebou počítáme, pokud se budeš chovat tak, jak předpokládáme!‘ A zajímavé je, že v těch komisích, které vylučovaly, seděli lidé, kteří tři týdny předtím vykřikovali, že jim nedají ani vodu.“

„Slušná společnost není o anarchii, ale o právním pořádku. O právní pořádek by měli všichni usilovat a měli by se sdružovat, ale sdružovat nikoliv v nenávisti, ale v boji za právní jistoty a za právní pořádek. Každý stát může mít různý stupeň bohatství. Záleží to na přírodních zdrojích, na spoustě věcí, na know-how, na nadhodnotě. Ale ať už má, co chce, tak základem je právo. A když to právo nebude fungovat, tak se ten stát prostě rozpadne, rozplyne se, uchopí ho jiní. O to právo by se mělo nejvíce bojovat. A velice dobře vybírat ty lidi, kteří to právo aplikují. Ale nejsem si jistý, jestli si další generace toto vůbec uvědomuje. Když si to neuvědomují ani vládnoucí vrstvy, respektive když za to nebojují ani vládnoucí vrstvy. Naopak, jim vyhovuje chaos.“