Doc. Václav Stratil

* 1950

  • „Trvalo to rok od února do února. Po pěti výsleších mě ten šestej odvezli na pole a tam mě zmlátili šíleným způsobem a já jsem tam měl zmrznout nebo vykrvácet. Našel mě tam nějakej pán z vesnice a odvezl do nemocnice, tak mě zachránil. Kdyby mě nenašel, tak bych zemřel.“

  • „Chtěli po Tobě spolupráci, že Ti dají pokoj, když budeš donášet?“ - „Ten papír na spolupráci tam permanentně přede mnou ležel na stole. Čili kdybych to byl podepsal, tak jsem měl pokoj. Občas bych tam zašel a hezky si s nimi popovídal. Ani bych jim nemusel nic vykecat. Ale to jsem z principiálních důvodů nemohl udělat. Chtěli spolupráci, samozřejmě!"

  • „Dal jsem si jointa a trochu whisky, a když na mě kývli, abych šel hrát, tak jsem zahrál píseň Sieg Heil, Baby! A [Josef Klíma] se mě ptá, co já s tím Hitlerem? Já na to: 'Mám rád Adolfa Hitlera, protože to byl génius, i když byl nemocnej. Kdo dokázal to, co on? Málokdo to dokázal!' Chopila se však toho nějaká paní, co začala bombardovat rektorát VUT, aby se mnou udělali krátkej proces. Děkan to neustál, nechal mě doučit školní rok a pak jsem odešel.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 05.02.2017

    (audio)
    délka: 02:11:32
    nahrávka pořízena v rámci projektu Osudy umělců v komunistickém Československu
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Dělám vizuální poezii

stratil_archivni.jpg (historic)
Doc. Václav Stratil
zdroj: Současná: Post Bellum, dobová: archiv pamětníka

Václav Alois Stratil se narodil 7. října 1950 v Olomouci malířce Vladimíře a středoškolskému profesorovi Václavu Stratilovým. Má bratry Jiřího, Jana a sestru Ludmilu. Po absolvování Gymnázia J. Opletala v Litovli studoval na FF UP v Olomouci obor pedagog pro dospělé. Po škole vystřídal zaměstnání jako metodik pro výtvarníky amatéry, učitel výtvarných předmětů, noční vrátný, pracovník kotelny. Od roku 1975 vystavoval v bytech a ateliérech v Olomouci i okolí. Počátkem 80. let se jej pokoušela získat pro spolupráci StB. U posledního výslechu byl zmlácen na poli a ponechán tam. V Praze v r. 1983 jako noční vrátný v NG již kreslil velké tušové kresby. Do povědomí se dostal výstavou v roce 1984 v ateliéru M. Titlové v Praze, která byla po týdnu zakázána policií. Další výstavy měl v kulturních střediscích a klubech. V galerii Pod podloubím v Olomouci se na své vernisáži 17. listopadu 1989 dočkal pádu socialismu. Od té doby vystavuje v tuzemských i zahraničních galeriích. Paralelně s kresbami vznikaly i fotoperformance v komunálních fotoateliérech, ve kterých pokračuje dodnes. Nejznámější je cyklus Řeholní pacient. Od roku 1998 do r. 2015 byl vedoucím nejprve v Ateliéru kresby a poté intermédií na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně, kde byl i jmenován docentem. V roce 2003 se vrátil k malbě a maloval až do roku 2016. Z důvodu provokace s fašistickými symboly v televizi Prima mu nebyla prodloužena smlouva na FaVU. Nadále žije a tvoří v Brně. Kromě syna Lojzy a Štefana se ženou Jarmilou má ještě pětiletého syna se současnou ženou Terezou.