Helena Strublová

* 1932

  • „Říkala, že když byl ten první projev na Albertově, počítali jsme, že už bude konec a budeme zpívat hymny, ale vystoupil další člen (nevěděla, z jaké fakulty) a ten řekl druhý projev a tam už bylo něco úplně jiného a tím se [atmosféra] rozbouřila. Z Albertova se nedostali k autobusu. Nechtěli je pustit a museli jít na Národní třídu. Říkala, že byli donuceni, že nešli dobrovolně, že je ten kordon stáhnul. A na Národní třídě se pak odehrál ten masakr. Přijela domů s boulí na hlavě a nalomeným prstem. “

  • „Úvodní scéna pro otevření sletu byla úplně jiná než ta, co pak otevírala slet. Původně tam byly iniciály T. G. M. a E. B. Bylo to už komplet nacvičené, ale byl zákaz – zřejmě to někdo viděl a neschválilo se to a nesmělo se to provést. Musela se nacvičit jiná scéna. V noci nás pak vzbudili. Vojáci nás vezli na Strahov a my v noci předcvičovali nové zahájení sletu v osmačtyřicátém roce.“

  • „Přišla jsem domů a povídám: ‚Mami, proč je to tady tak rozházené?‘ Tak mi o tom vykládala a pak jsme byly poučeny, že když u nás bude někdo cizí v bytě, tak ať ani nechodíme domů. Podruhé, jak hledali tatínka, tak jsme se sestrou domů ani nešly. Jak jsme viděly před domem auto a věděly jsme, co se děje, tak jsme nešly domů, protože maminka nechtěla, abychom byly u toho.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Olomouc, 26.09.2018

    (audio)
    délka: 02:27:01
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Maminka říkávala, že jsem sletové dítě

Helena Strublová ve čtrnácti letech
Helena Strublová ve čtrnácti letech
zdroj: archiv pamětnice

Helena Strublová, rozená Kršková, přišla na svět 26. července 1932 v Moravské Huzové, kde prožila první roky. Kvůli otcově práci železničáře se často stěhovali. Zabrání pohraničí na podzim roku 1938 prožili v Dolní Lipové nedaleko Jeseníku. Krátce pak žili v Holici u Olomouce a konec války prožili opět v Moravské Huzové. Otec se podílel na předávání zbraní partyzánům. Gestapo u nich doma několikrát provádělo prohlídku a otec se nějaký čas i skrýval. Po válce se rodina usadila ve Šternberku a zapojili se do sokolského života. Pamětnice se účastnila XI. všesokolského sletu v červnu 1948. Roku 1951 Helena odmaturovala a nepřijala umístěnku na medicínu. Rozhodla se pro učitelský kurz a nastoupila do základní školy. Dálkově pak absolvovala na pedagogické fakultě olomoucké univerzity ve zkráceném termínu obor tělesná výchova a učila pak na několika vesnických školách v širším okolí Olomouce. Roku 1956 se vdala a požádala si o přeložení do Šternberka. Po zákazu Sokola se aktivně podílela na činnosti tamější tělovýchovné jednoty a s žáky základní školy nacvičovala program na spartakiády. Učila až do odchodu do důchodu roku 1987 a po roce 1989 se zasloužila o obnovu šternberského Sokola, kde působí dodnes.