Milan Štryncl

„Probudilo mě to asi ve čtyři hodiny, hukot, hukot, hukot. Bydleli jsme v Pavlovicích na Borovém vrchu, pouštěli jsme rádio a říkali, že je invaze sovětských vojsk. Tak jsem říkal, že se jdu podívat do práce, do montážních závodů, to bylo na Rybníčku. Tak jsem šel celou cestu po tehdejší třídě generála Svobody kolem Zhořelecké a tam jezdily tanky. To byla kolona tanků, která jela. Když jsem se dostával dolů k Frýdlantské ulici, tak tam už to stálo, protože oni jak odbočovali kolem radnice v ulici 5. května, tak tam něco bylo. Pomalu jsem je předcházel, už předtím jsem zaslechl nějakou střelbu. Přišel jsem na náměstí, tam to hučelo, na radnici bylo lešení, tak tam kluci něco házeli. Občas vystřelili něco do vzduchu. Tak jsem došel dolů, někteří už tam byli před šestou a přišel tam Jindra Kulišů, ten bydlel naproti montážních závodů. On nebyl na vojně a byl to vynikající projektant. Přišel a ptal se, tak jsme mu říkali, že ty tanky jedou po třídě generála Svobody a pokračují dál na Prahu. On je nikdy neviděl a říká, že se tam půjde podívat. Říkal jsem, že to tam hučí a občas se tam vystřelí, a už začínali hlásit, že tam byl někdo zraněný. Odešel, my jsme remcali v projekčním středisku, co je to za svinstvo a jestli nás někdo bude chránit, nebo jestli se máme bránit. Poslouchali jsme rádio, kde říkali, ať zachováme klid. A najednou jsme slyšeli, že Jindru zastřelili. Tak on si tam šel, chudák kluk, pro smrt. Potom jsme se tam šli podívat, on tam byl z pravé strany radnice, tam jak se chodí do sklepa do hospody. Tam bylo lešení, on se tam přimáčkl ke dveřím a ta trubka byla přestřelená šikmo, to znamená, že se neodrazila, ale opravdu měla velkou průbojnost a on to dostal, přesně jak byl bokem, tak že mu to tu občanskou legitimaci úplně přeřízlo, byla prostřelená skrz. Dostal to a tam prakticky zahynul.“