Ing. Jan Suchánek

* 1936

  • „Přišel rok 1968 a začala obleva. A tehdy jsem uvažoval: Aby někdo pustil sám od sebe režim, to je nesmysl. Naopak využije, čeho se dá. Proto jsem se nedal do KANu (Klub angažovaných nestraníků), ani do podobné organizace, ale dal jsem se do lidové strany – postupně se snažit rozebírat režim. Byl jsem člen lidové strany, teď už nejsem, od roku 1968. Přišla okupace. Letadla a tak podobně. Dělal jsem ve slévárně metalurga. Měl jsem zrovna třetí, měsíční dítě. Tak jsem řekl rodině, že kdyby něco, ať jdou do sklepa. Šel jsem do fabriky, cítil jsem za ni zodpovědnost. Bylo to zajímavé, dostat se mezi armádou pět kilometrů pěšky. Autobusy nejezdily. Ve fabrice bylo povstání, Lidové milice si chtěly vzít zbraně a jít střílet na tanky. Bylo okolo toho velké shromáždění, tehdy jsem to rozbil. Měl jsem delší proslov, že málo platné, musíme počítat s okupací. V okupaci žít, že budeme živit iks desítek nebo stovek tisíc lidí navrch, ale že se musíme s nimi naučit žít dál. Myslet si, že s puškami a kulomety půjdeme na armádu, jejíž tanky jezdí jeden za druhým, která má tisíce vojáků, akorát dospějeme k tomu, že bude halda mrtvých.“

  • „A pak jsem dostal stipendium do biskupského gymnázia, jezuitské gymnázium v Bohosudově u Teplic, nyní je to Krupka. Bylo to internátní gymnázium – a můžu říct, že za velkou část toho, co jsem byl, vděčím té škole. Nedávno se slavilo kulaté výročí akce K, kdy byly zlikvidovány všechny mužské řády. Představte si dohromady asi sto kluků od 6. třídy nahoru. O půlnoci vás vzbudí. SNB (Sbor národní bezpečnosti) v uniformách, milice a civil. Do rána vás třikrát kontrolují, vždycky zase vzbudí a sčítají. To znamená z ložnice do jídelny, v jídelně čtení seznamu a zpátky. Tehdy jsem měl v kapse roztrhaný výkres, poněvadž jsem dostal pětku, tak jsem to ze vzteku roztrhal. Dvakrát nebo třikrát mě kontroloval jeden pán, víc jich bylo, a dotazovali se: ‚Co to je?‘ Byl jsem v tercii, v osmé třídě, bylo mi čtrnáct.“

  • „Za války chtěli Němci jeskyně zabrat pro válečný průmysl. Kateřinská jeskyně jim nejvíc vyhovovala, páč tam nebyla voda. Jenže první dóm byl spadlý, bylo nebezpečí, že bude padat dál. V druhém dómu, kde byly krápníky, se to plánovalo. Chtěli to zlikvidovat a postavit tu výrobu. Vím, že tatínek s dalšími lidmi upravili jeskyni tak, že zasypali prostup do té krápníkové jeskyně. Předělali průchod Kateřinskou jeskyní a zlikvidovali mapy a přemalovali je. Takže přes válku se používal jen jeden dóm, kde hrozilo zřícení. Nejzajímavější je, že o tomto věděl německý důstojník, správce Moravského krasu. Vím, že po válce byl zlikvidovaný i s rodinou, zabitý, ale ne Němci. Ten právě otce upozornil na plán výroby. Díky němu se jeskyně zachovala. A díky němu na konci války tatínek s dalšími lidmi schovali celkem dvě vesnice do propasti Macocha od února 1945 do konce války. Němci tam nemohli, stačilo vypnout světla. Byla to vesnice Vilémovice a ještě jedna.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Liberec, 30.01.2022

    (audio)
    délka: 02:14:37
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Liberecký kraj
  • 2

    Studio v Liberci, 07.07.2022

    (audio)
    délka: 01:10:45
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Liberecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Táta se vrátil z vazby jako mrzák. Bachaři si z něj udělali houpačku

Jan Suchánek se účastnil soutěže v běhu pořádané Slévárnou Ostašov (1976)
Jan Suchánek se účastnil soutěže v běhu pořádané Slévárnou Ostašov (1976)
zdroj: archiv pamětníka

Jan Suchánek se narodil 21. května 1936 v Brně. Dětství do deseti let strávil s rodiči a sourozenci Josefem, Pavlem a Marií v Moravském krasu, kde byl jeho otec Jan Suchánek správcem. Otec jeskyně i zkoumal. Na začátku 2. světové války část Kateřinské jeskyně zamaskoval a přemaloval mapy, nacisté v ní plánovali výrobu. Otec, člen odboje, na konci války v zamaskované části ukryl obyvatele dvou vesnic, kterým hrozila poprava za pomoc partyzánům. Rudá armáda ho vyznamenala Rudou hvězdou. Po válce se rodina musela odstěhovat z Moravského krasu, koupili si dům po odsunutých Němcích v Liberci. Otce jako aktivního věřícího sledovala StB. V roce 1947 Jan Suchánek nastoupil na jezuitské gymnázium v Bohosudově, kde zažil v roce 1950 akci K. Otec strávil o rok později tři měsíce ve vazbě za pomoc voršilkám. Vrátil se jako mrzák. Jan Suchánek absolvoval techniku na univerzitě v Liberci. V roce 1959 šel na půl roku na vojnu, pak nastoupil jako mistr ve Slévárně Ostašov. Sledovala ho StB, vyslýchali ho. Ředitel slévárny nad ním držel ochrannou ruku, protože Jan Suchánek měl mimořádné pracovní schopnosti. Navzdory nepříznivému kádrovému profilu zastával funkci metalurga a vývojáře, služebně cestoval na Západ. 21. srpna 1968 přesvědčil Lidové milice, aby neútočily zbraněmi na okupanty. V roce 1992 ze slévárny odešel. Pracoval samostatně jako poradce v oblasti metalurgie. V roce 2009 odešel do důchodu. Manželku Zdeňku, rozenou Trdlovou, poznal v kostele. Vzali se v roce 1962, narodilo se jim pět dětí: Jan (1963), Zdislava (1964), Tereza (1968), Vít (1973) a Michael (1976). V roce 2022 měl devatenáct vnoučat a osm pravnoučat. Bydlel v Liberci. Příběh pamětnice jsme mohli zaznamenat díky podpoře ze Statutárního města Liberec.