Děda utratil peníze na pohřeb, aby mu komunisti nezavřeli dceru
Stáhnout obrázek
Vladimíra Sůvová se narodila jako Vladimíra Špidlenová 25. července 1940 v krkonošském Vysokém nad Jizerou. Vyrůstala na statku svého otce ve vesnici Příkrý, kde ve vesnické jednotřídce začala i základní školní docházku. Druhý stupeň základního vzdělání pak dokončila na škole v Semilech. Rodiče hospodařili jako soukromí zemědělci. Po roce 1948 měli velké problémy s nastupujícím komunistickým režimem. Rodina dostala nálepku kulaků. Povinné dodávky zemědělských produktů nedokázala plnit. Za nedodávky mléka hrozila Špidlenovým vysoká peněžitá pokuta nebo trest vězení. Matka Vladimíry Sůvové byla připravena nastoupit tento trest vězení za nemocného otce. Pokutu nakonec zaplatil její otec z peněz, které měl ušetřené na svůj vlastní pohřeb. Rodiče nakonec pod nátlakem vstoupili do jednotného zemědělského družstva. Vladimíra Sůvová vystudovala šťastnou shodou okolností střední všeobecně vzdělávací školu zvanou tehdy „jedenáctiletka“. Po maturitě však musela jako dcera bývalých kulaků pracovat znovu manuálně v zemědělství. Ve dvaceti letech se vdala za svého bývalého spolužáka, který se mezitím stal vojákem z povolání. Díky změně příjmení a díky tomu, že manžel byl dělnického původu, se konečně vyvázala z manuální práce v zemědělství. Novomanželé dostali vojenský byt, přestěhovali se do Zákup u České Lípy a narodila se jim dcera. Vladimíra Sůvová začala učit na základní škole češtinu a ruštinu. Při svém zaměstnání vystudovala Pedagogický institut v Liberci. Po roce 1968 byl manžel převelen do Hradce Králové, kde Vladimíra Sůvová začala učit na Základní škole Pavlíka Morozova. Vydržela tam sedm let. Ambiciózní nomenklaturní ředitel, nastupující normalizace a špatné mezilidské vztahy se podepsaly na jejím zdraví. Manžel rezignoval na svoji vojenskou kariéru v Hradci Králové. Vladimíra Sůvová se s manželem přestěhovali do Semil. Učila potom až do svých téměř sedmdesáti let nejdříve v Jesenném a později v Semilech. Své vzpomínky na rodinnou historii v zemědělství a v těžkých padesátých letech popsala ve své knize „Čím jsou lidé živi.“ Své působení na škole Pavlíka Morozova pak částečně popsala ve své další knize „Ave Maria.“ Kniha se zabývá i problematikou rodičů postižených dětí. Vladimíra Sůvová byla v roce 2023 vdovou, žila v Semilech a stále se aktivně zajímala o současné dění.
