„V lednu, když se fronta blížila k nám, tak jsme viděli celé svazy letadel, jak letěly směrem na Lodž. To bylo centrum textilní výroby, za války tam vyráběli nějaké součástky do zbraní. Potom jsme viděli, jak celá ta Lodž hoří. Oni tam naházeli světelné bomby, které bouchaly ve vzduchu a rozsvítily celé město. Letci to měli jak na dlani a celé to tam rozbombardovali.“
„Vzpomínám si jako kluk na takový zvláštní zážitek, že tam uprostřed té naší vesničky Rusové postavili dělo, když osvobozovali Polsko. To dělo tam postavili, protože asi půl kilometru od nás měla pod lesem postavenou chaloupku paní Grafová, a tam se jí ubytovali němečtí vojáci, kteří odtud vyráželi na lumpárny a stříleli po lidech. Rusáci se tam na ně nemohli dostat, tak postavili to dělo uprostřed obce, pár ran tam vypálili a milou chaloupku podpálili. Takže tam samosebou byli připravení vojáci, a ty Němce pochytali, co tam byli. Pak říkali, že je odvedli na pole, protože to bylo v zimě, nechali je svléknout donaha a postříleli je tam.“
„Když v noci začali přejíždět hranice, tak přilétla helikoptéra nad textilku, která byla kousek od nás. Dívala se, co se tam děje a jestli se zde neshromažďují nějaké bojové jednotky. Pak když se rozednilo, tak už jenom projížděly tanky a helikoptéra se tam už neobjevila.“
Světelné bomby bouchaly ve vzduchu a rozsvítily město. Letci to měli jak na dlani
Vlastimil Svoboda se narodil 24. července 1938 v polské obci Zelówek v těsné blízkosti města Zelów v Polsku. Jeho rodiče byli potomci Čechů, kteří odešli z náboženských důvodů do exilu po bitvě na Bílé hoře. Otec pracoval jako topič v místní textilní továrně a byl lidovým evangelickým kazatelem. V Zelówě prožila rodina druhou světovou válku, boje mezi Němci a Sověty či bombardování Lodže. Po skončení druhé světové války se pamětníkovi rodiče rozhodli vrátit se do původní vlasti. Jejich novým domovem se stal nejprve severočeský Liberec a poté Dolní Řasnice na Frýdlantsku. Zde prožil Vlastimil Svoboda své dětství, během kterého s ostatními chlapci prozkoumával nový domov. Po vychození obecné školy nastoupil na měšťanku do Nového Města pod Smrkem. Po jejím absolvování se vyučil strojním zámečníkem a našel zaměstnání v podniku TIBA ve Frýdlantě, kde pracoval až do odchodu do důchodu. V srpnu roku 1968 se stal svědkem invaze vojsk Varšavské smlouvy, kdy část armády projela přes Dolní Řasnici do Frýdlantu. V roce 2021 žil v Dolní Řasnici.
Nahrání pamětníka bylo podpořeno Libereckým krajem.