Varšava – město, které vstalo z mrtvých
Bibiana Szulc se narodila 5. prosince 1932 jako poslední ze sedmi dcer polského výtvarníka Jana Szulce. Když bylo Polsko v roce 1939 napadeno nacistickým Německem, čtyři nejstarší sestry vstoupily do odbojové vlastenecké armády (Armia Krajowa). Otec zahynul v prvních dnech války jako příslušník civilní obrany. Ve Varšavě zůstala matka se třemi dcerami. Povstání, které vypuklo 1. srpna 1944, Němci přes zoufalý odpor povstalců potlačili a ještě v průběhu bojů započali s „vylidňováním“ města. Paní Szulcová se svými třemi dcerami odjela prvním transportem 12. srpna do Osvětimi. V koncentračním táboře byly dvě starší dcery přiřazeny k dospělým ženám, zatímco tehdy dvanáctiletá Bibiana byla ponechána s matkou. Starší dcery byly odvezeny na práci ve zbrojní továrně v Meuselwitzu. Matka s dcerou odjely s transportem 17. ledna 1945 do Berlína, kde byly využívány jako lidské štíty a pracovní síly pro zprovozňování ulic rozbombardovaného města. V posledních dnech války podnikla polská skupina s matkou a malou Bibianou dramatickou a nebezpečnou cestu do Polska. Po válce Bibiana vystudovala architekturu a provdala se za českého kolegu architekta. Odstěhovala se do Prahy, kde dostala práci v oboru. V roce 1991 se stala členkou obnoveného polského krajanského spolku a zapojila se v představenstvu jako sekretářka, kde pracuje dodnes.