Ladislav Tabery

„Byl jsem v Itálii, tam jsem si řekl, že máme bohatou rodinu v Německu. Řekl jsem si, že pojedu do Německa, tak jsem si koupil lístek do Mnichova. V Brennerském průsmyku zjistili, že nemám německé vízum. Chtěli, abych si koupil tranzitní vízum přes Rakousko a přitom zjistili, že nemám italské vízum. Takže mě vzali a odvezli do Bolzana, strčili mě znova do basy. Byl to ten samý cirkus: 'Musíš jet, budeš vyhoštěn, pojedeš zpátky do Česka.' Já jsem řekl: ,Asilo politico.' Ten policajt se začal smát. Já italsky nerozumím, ale rozuměl jsem, že půjde domů na oběd, že má siestu, a až se vrátí, tak uděláme všechny papíry a pošlou mě do lágru. Tak mě dali zpátky do cely, ale už nezamkli dveře. Ukázali mi, kde je koupelna, abych se mohl vysprchovat a umýt. Asi jsem zaváněl, už jsem se nemyl týden. Nějak mi vysvětlili, abych nikam nechodil, že se ztratím a budu mít jenom víc problémů. Dveře byly otevřené, to mi ukázal, takhle byly otevřené. Tak jsem šel do koupelny, tam jsem se vysprchoval.“

„Dostal jsem se do Itálie. Žena se bála jít, i když jsme měli výjezdní doložku pro všechny. Jel jsem stopem do Jugoslávie, tam mě zavřeli jednou. Chytli mě, když jsem chtěl přejít do Rakouska. Chytli mě, strčili mě na jeden den do báně. A když mě pouštěli z policejní stanice, tak v kanceláři na mě ten policajt křičel, že sednu na vlak a pojedu zpátky do Československa. Když jsme byli před stanicí na schodech, tak mi povídá: ,Jeď do Nové Gorice.´ Protože Nová Gorica je na hranicích s Itálií, půlka města je v Itálii a půlka města je v Jugoslávii. V Itálii je to Gorizia a v Jugoslávii je to Nová Gorica. On mi řekl: ,Tam jenom přeběhneš parkoviště a budeš v Itálii.´ Měl jsem nějaké peníze, které jsem koupil na černém trhu, samozřejmě. Měl jsem je schované, aby je celníci nenašli, když jsem jel z Česka. Sedl jsem na vlak. Mě chytli v Kranjské Goře. Z Kranjské Gory jsem jel do Nové Gorice. Tam jsem vyšel z nádraží, přeběhl jsem přes parkoviště, přelezl jsem přes plot a byl jsem v Itálii. Tam seděl policajt na lavici, s tím to ani nehlo, když jsem lezl přes plot. Ani se na mě nekoukl. Bylo mu to jedno.“