Tetovali nás. A to pro nás znamenalo naději
Pavel Taussig se narodil 24. listopadu 1933 v Bratislavě do židovské rodiny jako jediný syn. Jeho otec Artur Taussig řídil firmu, matka Jolana byla v domácnosti. Rodina byla židovská, ale plně asimilovaná. Pavel Taussig navštěvoval slovenskou školu a později gymnázium. Po vzniku Slovenského státu a zavedení protižidovských opatření získal otec statut hospodářsky významného Žida, který rodinu do jisté míry chránil před deportací. V létě 1944 se Taussigovi přestěhovali z Bratislavy do obce Brunovce. Tam byli na konci října 1944 zatčeni gardisty, odvlečeni do tábora v Seredi, odkud byli začátkem listopadu deportováni do Osvětimi. Pavel Taussig bydlel nejdříve s otcem, potom v bloku s podobně starými chlapci. V polovině ledna 1945 spolu s dalšími vězni absolvoval evakuaci osvětimského tábora, tzv. pochod smrti. Na konci ledna se dostal do tábora Mauthausen, později byl převelen do tábora Melk. Osvobození se dočkal 4. května 1945 v táboře Gunskirchen. Po základní rekonvalescenci a léčbě v Hörschingu a Linci se v červenci dostal do Bratislavy, kde se shledal s oběma rodiči – otec byl v lednu 1945 osvobozen v Osvětimi a matka se vrátila z tábora Lippstadt. Pavel Taussig se rok léčil s tuberkulózou v sanatoriu ve Vysokých Tatrách, do školy znovu nastoupil na podzim 1946. Později vystudoval knihovnictví a slovenštinu na bratislavské univerzitě. Byl zaměstnán ve Slovenskom vydavateľstve krásnej literatúry jako knihovník, později jako vedoucí propagačního oddělení, poté byl redaktorem satirického časopisu Roháč. V srpnu 1968 emigroval do SRN, kde pracoval v redakcích satirických časopisů Pardon a Titanic, jakož i v deníku Ärzte Zeitung. S manželkou vychoval dva syny. V roce 1985 vyšla jeho sbírka satirických povídek Jedinečná svätá v kanadském Torontu, v roce 1987 tamtéž kniha Blbé, ale naše. V roce 2012 vydal v Budmericiach román Hana. V roce 2018 vyšla jeho kniha Chlapec, který přežil pochod smrti... a natruc jsem neumřel, která vycházela z deníkových záznamů, které si Pavel Taussig vedl krátce po osvobození během své rekonvalescence v létě 1945.