Drahomíra Tejklová

* 1956

  • „Připnula jsem si háčkovanou trikoloru a šla jsem do práce. Pošťáci stávkovat nesměli ze zákona. Pošťák nesmí stávkovat, tak jsme to mohli dát najevo jen trikolorou. Přišla jsem do práce a tam byla paní Hubálková, šéfová, velká soudružka. Když mě viděla, spráskla ruce: ‚I vy, Tejklovi? Vždyť se máte tak dobře, bydlíte v paneláku, máte auto, jezdíte po Čechách na dovolenou. Proč vy?!‘ A já říkám: ‚Protože tohle už nemůže být.‘“

  • „Zkraje září jsme jeli na kremaci a dodnes si vzpomínám, jak jsme se proplétali mezi tanky. Na silnici stály zaparkované tanky, nevím jakých armád. Vím, že jsem se bála – ty velké tanky a naše malé auto. Že jsme jeli do Pardubic na kremaci. To byl docela zážitek – ten strach: ‚Co když se rozjede? Jsme malí a křehcí. To mi bylo dvanáct a to ve mně je, nebo bylo.“

  • „Nastupovala jsem do první třídy a děti byly takové odtažité. V té době jsem to vůbec nechápala. Z domu měly nakázané nekamarádit se. Některé provokovaly, kde mám tátu. Jsem z Králík, to je malé město, tam všichni o sobě věděli. Nevěděla jsem, že je táta zavřený, mně to neřekli. Prostě nebyl. Nikdo se s námi o tom nebavil. Nevěděla jsem, co těm dětem odpovědět. Některé po mně pokřikovaly, že mám zavřeného tátu, a já nechápala, co to povídají.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hradec Králové, 20.05.2024

    (audio)
    délka: 01:54:18
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Na mé páté narozeniny tátu odvezli do vězení

Drahomíra Urbanová, provdaná Tejklová, 1974
Drahomíra Urbanová, provdaná Tejklová, 1974
zdroj: archiv pamětníka

Drahomíra Tejklová se narodila 3. května 1956 v Šumperku jako mladší ze dvou dcer Drahoslava Urbana (1932–2010) a Milady Urbanové (1929–2010). Rodina žila v Králíkách, kde měli řeznictví a restauraci. V rodině se uchovalo několik vzpomínek na původní německé obyvatele, kteří museli po válce nuceně odejít. Sama její babička pocházela z německé rodiny Bittnerů. Po převzetí moci komunisty v roce 1948 Urbanovi o svou živnost brzy přišli. Dědu Ladislava Urbana komunisté v 50. letech odsoudili do vězení za vlastizradu. V roce 1961 zatkla Státní bezpečnost (StB) také jejího otce, kterého obvinili z rozkrádání socialistického vlastnictví. Že je otec ve vězení, se dozvěděla až z ironických poznámek spolužáků ve škole. Matka zůstala na výchovu dcer sama, živobytí obstarávala z platu dělnice v Hedvě. Nebýt matčiných rodičů, kteří jim posílali zemědělské přebytky, neměli by co jíst. Po roce a půl se otec vrátil z libkovického vězení domů a našel si práci topiče na dráze. Drahomíra mohla s nevhodným kádrovým profilem v roce 1970 jen do učení na prodavačku. Poté nastoupila do prodejny v Červené Vodě, kde se seznámila se svým budoucím manželem Antonínem Tejklem (1946-2023), za kterého se v roce 1977 provdala. Manžel pracoval jako holič-kadeřník v profesi, kterou zdědil po svém otci, a kterou v Červené Vodě provozovali od roku 1945. Pro Drahomíru byli Tejklovi příkladem harmonických rodinných vztahů a poznala u nich také upřímnou náboženskou víru. Když odrostly její dvě děti, vrátila se do práce. Nejprve pracovala jako prodavačka, časem přešla na poštu, kde strávila přes dvacet let. Nakonec oba manželé spojili svůj život s místní nemocnicí – Drahomíra tam dělala ošetřovatelku, Antonín sanitáře. Po všech příkořích na rodině měla velkou radost z listopadových událostí roku 1989 a hned se také aktivně zapojila do veřejného dění. V době natáčení v roce 2024 žila v Červené Vodě.