Ing. Miloslav Tesař

„Ti Neistabelovi měli Evu, ta byla ode mě o rok (starší), a pak ještě měli kluka, ten byl zas mladší. Tak ta Eva s tím klukem se vrátili, ale rodiče zahynuli. A ti Popperovi, ti tam zahynuli všichni. A tamti, co se vrátili, tak dlouho tady v Český Třebový nezůstali, ona byla celá zničená, bledá, zneužívaná, ta tady nemohla bejt, takže pak se někam obrátili do Prahy nebo kam se odstěhovali, protože tady už nic neměli. Tady jim to všechno pobrali, víte, jaký jsou český lidi? To nevím, jak to bylo s tím navrácením židovského majetku, ale vemte si třebas ti Arnsteinovi od nás (z našeho domu), ti měli pěkně zařízený byt, celé jedno patro, to byli bohatí lidi, ti měli tenkrát v československých korunách ve spořitelně jeden milion korun, víte, kolik to bylo peněz? To bylo několik baráků, to bylo dvacet baráků minimálně, za milion. No oni tenkrát to všechno, aby to nepadlo do rukou Němcům, protože si pořád mysleli, že se vrátí, tak to rozdali po lidech jako do úschovy. A když se pak vrátili, tak jim to všechno zapřeli, takoví jsou český lidi, nemyslete si, to nejsou žádný beránci, to je národ lumpů, darebáků.“

„Většinou (ti Židé) zahynuli, tihleti zrovna také. To byl doktor Arnstein, lékař, bylo mu třiaosmdesát let, byl s ostatními Židy deportován do Terezína. Já jsem jim ještě pomáhal s kufrem na dráhu, to bylo v zimě, už byl sníh, bylo to nějak v listopadu, a voni nám ty sáňky potom dali, to byly jejich, tak pak nám řekli: ‚Odvezte si ty sáňky.‘ My jsme jim odvezli kufry, nejenom jim, ale ještě dvě Židovky tam byly – paní Pecháčková, to byla manželka tady ředitele z Perly, on byl centrálním ředitelem, a tak se musel rozvést, protože ona byla jako Židovka dána k nám (do domu určeného jako sběrné místo Židů) a tam čekala na odsun. A druhá byla paní Chrtková, to byla manželka přednosty stanice, to bylo totéž, takže se rozvedli, aby on si zachoval zaměstnání. Ale tyhle obě paní to přežily, vrátily se.“