Jaroslava Tomšů

„Tenkrát když přišli k nám do domu mých rodičů – ti policisté, nebo tenkrát četníci, tak začali rabovat, prolezli všechno, u nás našli hodinky a zlato. Otcův bratr byl obuvník a měl zase kůže. Takže mu sebrali kůže a všechen materiál, který tam měl. Tam měl spoustu věcí – stroje, kterýma se boty vyráběly, zrovna tak u nás sebrali všechny hodinky a zlato… Tenkrát o tom byl nějaký zápis, jak ten zabavený majetek převáželi do Brna a velká část z toho se ztratila. Ti policisté, kteří to převáželi, tak toho polovičku rozkradli.“

„Já jsem chtěla jít studovat pedagogickou školu. A to mi řekli přímo na škole, ať to ani nezkouším, že s mým kádrovým profilem nemám vůbec šanci se tam dostat. Tak jsem si proto podala žádost na tu zdrávku.“ – „Pardon, a vy jste to ani nezkusila?“ – „Na ten pajdák jsem to ani nezkusila. Na tu zdrávku moje maminka jezdila za svým bratrem do Litomyšle, takže se na té škole stavila zeptat, když mám takový kádrový posudek, jestli mám vůbec šanci se tam dostat. Pan ředitel jí řekl, že jestli se učím dobře, tak bych šanci určitě měla, ale že je tu jeden problém, že tam nemám podanou přihlášku. Takže moje základní škola tam tu moji přihlášku vůbec neposlala. Tak šla maminka na školu, vyžádala si tu moji přihlášku, sama osobně ji na tu zdrávku zavezla a tím pádem jsem byla pozvaná na přijímací zkoušky, které jsem udělala, a tak jsem se tam dostala. Jinak by mi řekli, že jsem nebyla vybraná. Jinak bych asi neměla šanci.“

„Po tom roce 1989 došlo k rehabilitaci politických vězňů, takže i můj tatínek byl rehabilitovaný. Ten dům, který mu zkonfiskovali komunisté, by nám měl být vrácen, ale bohužel už byl zbouraný, protože v té době už se stavěl v Ústí průtah po městě. Takže ten dům už nebyl, takže jsme si museli shánět nějakého soudního znalce, který podle fotek a dokumentace dům ohodnotil a měly nám být vyplaceny nějaké peníze. Kdyby ten dům stál, měl by nevyčíslitelnou hodnotu oproti tomu, co jsme dostali. My za něj dostali čtyři sta tisíc. Byly v něm dva byty, tři krámy, a ještě dole byt, takže v dnešní době by se jeho cena pohybovala samozřejmě v milionech. Těch čtyři sta tisíc byla taková záplata. Pomohla mi aspoň v tom, že když jsme se s maminkou přestěhovaly na sídliště, mohla jsem si přikoupit ještě jednu místnost.“