Sbíral jsem starožitnosti a v jednu chvíli jsem vše, co bylo německé, zahodil
Stáhnout obrázek
Rudolf Tomšů se narodil 7. února 1941 v Plzni. V roce 1946 se s rodiči a sestrou přistěhovali do Tachova v západočeském pohraničí. Město se tehdy obtížně vzpamatovávalo z událostí, které ho potkaly v průběhu druhé světové války. Značnou část Tachova těžce poškodilo bombardování Američanů a desítky domů zůstaly v troskách. Převážná většina původních německých obyvatel Tachova v roce 1946 přebývala ve sběrném táboře, kde lidé čekali na odsun do Německa. Prázdné domy neunikly vlně rabování a teprve pak se do nich začali stěhovat noví obyvatelé. Často pocházeli i ze vzdálených zemí a k novému domovu si těžko hledali vztah. Rudolf Tomšů vzpomíná, jak si s dětmi hrál ve zničených domech, vzpomíná i na plačícího otce, poté co se vrátil z návštěvy sběrného tábora, a na dva hladové německé starce, které odtud otec přivedl a kteří u nich doma pak několik dnů bydleli. Život v následujících letech poznamenalo budování železné opony. Řadu vesnic v okolí tehdy srovnala se zemí československá armáda. V první polovině šedesátých let dostal pamětník nabídku na práci v okresních novinách a současně se stal i redaktorem místního rozhlasu po drátě. Když v roce 1968 přijela do Tachova okupační sovětská armáda, snažil se o dění objektivně informovat v novinách i v rozhlasu. V roce 1969 vystoupil na protest proti sovětské invazi z komunistické strany a odešel i z redakce Tachovské Jiskry. V době normalizace se živil jako dělník a v téže době začal natáčet amatérské filmy. V roce 1989 se v Tachově zapojil do dění Občanského fóra, nabídku ucházet se o místo starosty města ale nepřijal. Jeho velkým osobním tématem se stal odsun německého obyvatelstva po roce 1945 z Československa. Napsal řadu článků, přednášel v Čechách i v Německu. Byl dvakrát ženatý a je otcem dvou dětí. V době natáčení rozhovoru (2019) žil v Tachově.
