Rudolf Tomšů

* 1941

  • „Ty předsudky pořád žijí. Jak u nás, tak u nich. Ale oni jsou otevření, oni byli otevření a oni se s tím, s tou strašlivou vinou německýho národa... ale kolektivní vina neexistuje a nemůže existovat... tak se s tím svým způsobem vyrovnali, proběhla tam denacifikace, pozdě, ale přece. A dneska se ukazuje, že se to taky úplně nepovedlo, protože tam zvedají hlavu náckové. A Němci z toho mají hlavu zamotanou. U nás se nic nezměnilo, protože nedošlo k vyslovení toho podstatnýho, a to je v tom, že kolektivní vina neexistuje.“

  • „Do tý doby tam sloužili financové a policie. A byl tam velikej a čilej ruch přes hranice, protože Němci si chodili pro svůj dobytek a pro věci do svých domů, takže tam se různě střílelo. Já si pamatuju, když jsem byl dítě a když jsme leželi v postýlce a v posteli, tak jsme slyšeli, že se tam střílí. Nevím... jestli to bylo cvičení... ale na té hranici se v těch prvních letech velmi, velmi často střílelo... Po tom osmačtyřicátým šla ta hlavní vlna těch, který se zachraňovali před komunistama.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Plzeň, 18.06.2019

    (audio)
    délka: 02:01:19
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Plzeňský kraj
  • 2

    Plzeň, 01.07.2019

    (audio)
    délka: 49:19
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Sbíral jsem starožitnosti a v jednu chvíli jsem vše, co bylo německé, zahodil

Rudolf Tomšů
Rudolf Tomšů
zdroj: archiv pamětníka

Rudolf Tomšů se narodil 7. února 1941 v Plzni. V roce 1946 se s rodiči a sestrou přistěhovali do Tachova v západočeském pohraničí. Město se tehdy obtížně vzpamatovávalo z událostí, které ho potkaly v průběhu druhé světové války. Značnou část Tachova těžce poškodilo bombardování Američanů a desítky domů zůstaly v troskách. Převážná většina původních německých obyvatel Tachova v roce 1946 přebývala ve sběrném táboře, kde lidé čekali na odsun do Německa. Prázdné domy neunikly vlně rabování a teprve pak se do nich začali stěhovat noví obyvatelé. Často pocházeli i ze vzdálených zemí a k novému domovu si těžko hledali vztah. Rudolf Tomšů vzpomíná, jak si s dětmi hrál ve zničených domech, vzpomíná i na plačícího otce, poté co se vrátil z návštěvy sběrného tábora, a na dva hladové německé starce, které odtud otec přivedl a kteří u nich doma pak několik dnů bydleli. Život v následujících letech poznamenalo budování železné opony. Řadu vesnic v okolí tehdy srovnala se zemí československá armáda. V první polovině šedesátých let dostal pamětník nabídku na práci v okresních novinách a současně se stal i redaktorem místního rozhlasu po drátě. Když v roce 1968 přijela do Tachova okupační sovětská armáda, snažil se o dění objektivně informovat v novinách i v rozhlasu. V roce 1969 vystoupil na protest proti sovětské invazi z komunistické strany a odešel i z redakce Tachovské Jiskry. V době normalizace se živil jako dělník a v téže době začal natáčet amatérské filmy. V roce 1989 se v Tachově zapojil do dění Občanského fóra, nabídku ucházet se o místo starosty města ale nepřijal. Jeho velkým osobním tématem se stal odsun německého obyvatelstva po roce 1945 z Československa. Napsal řadu článků, přednášel v Čechách i v Německu. Byl dvakrát ženatý a je otcem dvou dětí. V době natáčení rozhovoru (2019) žil v Tachově.