Mario Jorge Travieso Medina

„To, co nefunguje, je komunistický systém jako takový, ten nefunguje. Nejsou to opatření, je to samotný systém. Vláda dělí všechno možné i nemožné, protože v kubánské ekonomice není volná měna, není zde dostatek peněz v oběhu, a tak se vláda snaží hledat kde co. Ale hluboká krize, kterou prožíváme nyní, je horší než ta během speciálního období v 90. letech. Měli jsme také výpadky elektřiny, ale doprava, dostupnost potravin, to jsme na tom nyní opravdu hůř. Vláda je v posledním tažení, snaží se slepit, co se dá, aby režim udržela, ale je to už neudržitelné. Tato vláda je neudržitelná.“

„Takhle na tom jsme po 30 letech, nemáme prakticky nic, na Kubě dodnes neexistuje Zákon o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností, církev Ježíše Krista je nadále pronásledována, věřící jsou nadále pronásledováni, pastoři jsou stále pronásledováni. Před nějakým časem mě Státní bezpečnost odvlekla k výslechu do ‚Instrucción‘ na tříhodinový výslech, kde mi už při příjezdu policisté tvrdili, že mě nepropustí, že půjdu do vězení, až zčernám. Bylo mi řečeno: ‚Jsi pastor, jsi sprostý zloděj, co ukradl všechno, co dnes tvůj sbor má.‘ Nadávali mi, musel jsem to tiše poslouchat celé tři hodiny, protože mi zakázali mluvit. Byl to velmi obtížný okamžik, během tří hodin jsem si vyslechl tolik lží a urážek o církvi, o mé manželce, o mé rodině. Moje matka právě zemřela, ale neměli na to sebemenší ohled. Řekli mi, že moji ženu pošlou do lesbického pracovního tábora. Že mě zavřou do vězení, že mě znásilní, všemožné výhrůžky, tam v klimatizované ledové místnosti. Vydržel jsem ty tři hodiny, ale vyšel jsem odtamtud a cítil jsem se, to říkám s úplnou vážností, jako znásilněná žena. Pochopil jsem, co prožívají znásilněné ženy, protože v tu chvíli byla moje duše znásilněna.“

„V roce 2004 jsme utrpěli obrovskou ránu, když nás z ničeho nic obklíčilo deset policejních aut, jako bychom byli nějací drogoví překupníci. Bylo tam i několik náklaďáků s přívěsy, tady na Kubě se jim říká Vikingové, dodávky s ostřelovači, sanitky a zabarikádovali vše v dosahu dvou ulic od nás. Obklíčili celý kostel, i nádvoří obklíčili a všechno nám vzali. Od čtyř hodin ráno, kdy operace začala, do sedmé ráno zabavili všechno, co jsme měli. Byl nám sebrán majetek v hodnotě čtvrt milionu kubánských pesos – lavice, které jsme měli, klavíry, hudebním nástroje, reproduktory, buben, lednice, mrazáky a tak dále. Všechno jsme koupili v kubánských obchodech, takže všechno bylo koupeno legálně.“