Táta neměl šanci
Petr Tvaroh se narodil 13. února 1964 v Nové Vsi u Českých Budějovic jako druhý syn Jana a Marie Tvarohových. Jeho dědeček Jan Tvaroh se před válkou vyučil keramikem v hrnčířské dílně Karla Čady. V roce 1942 od Karla Čady dílnu odkoupil a stal se z něho živnostník. Keramická dílna dobře běžela až do počátku 50. let, kdy komunisté donutili Jana Tvaroha živnost zavřít a musel si najít práci. Zaměstnání jako bývalý živnostník hledal těžce. Skončil jako čistič lokomotiv na dráze v Českých Velenicích. Jen díky pomoci známého právníka nepřišel o své stroje a vybavení dílny. V závěru 60. let se Janu Tvarohovi podařilo získat povolení na omezenou výrobu keramiky. Stále ale musel mít oficiální zaměstnání a veškerá jeho produkce byla pod přísnou kontrolou Okresního národního výboru (ONV). Na jeho výrobky zájemci tehdy čekali i několik let. Problémy s buržoazním původem přecházely v rodině Tvarohových z generace na generaci. Přes zájem, talent a touhu Jana Tvaroha ml. pokračovat v rodinné tradici nedovolili komunisté synovi Jana Tvaroha nastoupit na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Bechyni. Místo toho se musel vyučit obkladačem. Vnuk Jana Tvaroha, Petr Tvaroh, měl ještě v roce 1979 problémy dostat se na keramické učiliště do Hrdějovic. Kdyby mu tehdy nepomohl dědův vlivný zákazník, na učiliště by ho pro třídní původ nepřijali. Po vojně krátce pracoval v Hrdějovicích v podniku Jihotvar. Po roce 1989 jako mnoho jeho kolegů odešel do soukromé sféry, obnovil dědovu dílnu a dodnes se keramikou úspěšně živí. Navzdory čtyřicetileté komunistické totalitě rodinná tradice v jeho práci pokračuje dál. V roce 2024 žil Petr Tvaroh se svou rodinou v Nové Vsi.