Chodila jsem kolem našeho domu na tramvaj a říkala si: Možná je tam ještě naše knihovna, obrázky...
Hana Utitz se narodila 1. prosince 1926 v židovské asimilované rodině v Praze. Její rodiče vlastnili továrnu na kůže a kabelky. Před příchodem německé okupace žádnou odlišnost či diskriminaci Židů nevnímala. Nacisté ale zabavili tatínkovu továrnu a život v Praze se stával pro všechny Židy stále těžší. Během roku 1939 se podařilo poslat rodičům tehdy dvanáctiletou Hanku prostřednictvím akce Nicholase Wintona do Anglie. Tam strávila celou válku v rodině Nicholsonových. Po jejím skončení se dozvěděla, že celá rodina zahynula. Jediná sestra Helga přežila v anglickém internátě. Pamětnice se se svým mužem, českožidovským vojákem, vrátila do Prahy, kde se přihlásila do komunistické strany a začala studovat doktorské studium na univerzitě. Když se s manželem doslechli o existenci židovského státu, okamžitě se rozhodli tam odjet. Šťastnou shodou okolností se jim tak o vlásek podařilo uniknout komunistickým represím, které by je v Československu čekaly jakožto „americké špiony“. V Izraeli začali žít v kibucu, kde strávili dlouhá léta. Hana Utitz zde vyučovala angličtinu a literaturu.