Anna Vaňatová

* 1941

  • „Rok 1969 se podepsal i na mé rodině. Muž byl dost radikální ve svých projevech a důsledný, tak dostal vyhazov ze zemědělské školy. S ním byl vyloučen i Ing. Vosecký, pak z lesního závodu ve Žluticích Ing. Lepší a učitel ze základní školy pan Sýkora. Jim se říkalo Žlutická čtyřka, byli nejradikálnější. Všichni byli komunisti, ale nesrazili je na kolena, tak šli. Vosecký skončil někde v Lubenci, Lepší na polesí Bochov, Sýkora na základce v Bochově a Vaňata práci nedostal. Nemohl sehnat práci. Tak jsme byli až v Hoříně pod Mělníkem, kde byl statek. Tam mu slíbili, že ho zaměstnají jako zemědělského odborníka. Ukázali nám dům, kde bychom bydleli, byli jsme radostí bez sebe. Po cestě mi manžel koupil bílou kabelku, z radosti, že se přeci jen něco našlo. Ale během několika dnů přišel dopis, že ne.“

  • „Jednou v noci mě probudilo nějaké vnuknutí nebo božská síla. Probudila jsem se a postavila v pokojíku, který měl okna směrem na dílny. Dvůr byl celý zasklený a viděla jsem, že to bylo celé červené a hořelo. Vzbudila jsem rodiče, tatínek v podvlíkačkách běžel dolů, otevřel vrata a začal křičet, že hoří, protože telefon jsme neměli. Maminka taky křičela. Všichni jsme si balili věci. Někdo zezadu vnikl do toho prostoru a dílny začaly hořet. Hořelo fest. Bylo to šílené, dveře ohořelé až k bytu, měli jsme tam zavařeniny, ve sklípku taky zavařeniny, všechno očouzené, hrůza. Chtěli to hodit na nás, že jsme se pomstili. To bylo nejhorší. Nakonec se vyšetřilo, že jsme to nemohli udělat. To nebylo v tátovi a v nás taky ne. Pak byli i svědci, když na dráze z Prahy na Brno projížděla lokomotiva a cestující viděli, že u nás hoří, tak to někomu hlásili. Nikdo si toho ale nevšimnul, máme dojem, že to byl úmysl nás zlikvidovat jako lidi i včetně životů.“

  • „28. října 1949 pro tatínka v noci přišli muži a nedovolili mu ani odejít na záchod. Nesměl mít ani podvlíkačky nebo kšandy, šli ho hlídat, aby se náhodou neoběsil nebo neutekl, hlídali ho i na WC. Odvezli ho v antonu a s ním z Letovic odvezli ještě pana Červinku a pana Novotného. Pan Červinka vyráběl textilní výrobky, potahové látky, koberce a závěsoviny. Pan Novotný měl motorovku, to byla opravna automobilů, dnes by se tomu řeklo servis. Ty všechny odvezli do Brna na Cejl. Po cestě jim dali přečíst rozsudek, v němž byly věty, že jsou to nepřátelé lidově demokratického zřízení, že svým chováním dělali ostudu státu a řada dalších zdůvodnění. Když byli v Brně, tam je třídili do různých táborů a tátu odvezli do Třince do železáren, kde byl tábor nucených prací, a tam tatínek skončil.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Valeč, 05.03.2024

    (audio)
    délka: 01:43:56
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Karlovarský kraj
  • 2

    Valeč, 07.03.2024

    (audio)
    délka: 02:25:50
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Karlovarský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Otce zavřeli, manžela vyhodili z práce. Komunismem trpěla od začátku do jeho konce

Během studií v Děčíně, 1959
Během studií v Děčíně, 1959
zdroj: Archiv pamětníka

Anna Vaňatová, roz. Chládková, se narodila 13. dubna 1941 v Brně. Vyrůstala v Letovicích, kde její otec František Chládek vedl nábytkářský podnik. Komunisté otce v roce 1949 odsoudili ke dvěma rokům nucených prací a podnik znárodnili. Kvůli těmto okolnostem pamětnici později nepřijali na uměleckoprůmyslovou střední školu v Brně, na kterou se dostala. Studovala nakonec zemědělskou školu v Děčíně, kde se seznámila se svým manželem Václavem Vaňatou, který byl členem Komunistické strany Československa (KSČ). Pracovali na různých místech v zemědělství, usadili se ve Žluticích. Manžela pro jeho názory v roce 1969 vyhodili z práce, měl problémy najít nové zaměstnání. V roce 1973 zemřel. Také její děti měly za komunismu problémy s možností studovat. Anna Vaňatová pracovala jako učitelka na základní škole, působila také v Pionýru a jako výchovná poradkyně a sociální pracovnice. V roce 2024 žila ve Žluticích.