Všechno jsem přežila
Emilie Varská, dívčím jménem Andělová, se narodila 20. června 1923 v Moldavě na Volyni v tehdejším Polsku do české rodiny. Vychodila sedm tříd obecné školy a poté pracovala s rodiči na hospodářství. Na Volyni prožila sovětskou i nacistickou okupaci a v roce 1942 byla transportována na nucené práce do třetí říše. Pracovala u Vídně, ve městech Hirtenberg, Enzesfeld a Kottingbrunn ve zbrojním průmyslu. V roce 1944 byla osvobozena Rudou armádou, ale kvůli práci ve zbrojním průmyslu byla okamžitě zatčena a převezena do Lvova a následně do města Rovno, kde byla za údajnou špionáž (ovšem prakticky za nucené nasazení) odsouzena na deset let. Trest byl poté změněn na pět let a pak na dva roky. Byla odvezena do Novojenisejska u Krasnojarsku, kde pracovala v lese, lovila ryby a účastnila se hospodářských prací. Po propuštění nemohla odjet na rodnou Moldavu a byla transportována do kazašské Karagandy, kde se rovněž věnovala práci na hospodářství. V roce 1947 se tak nemohla účastnit reemigrace volyňských Čechů a na Moldavě zůstala celá její rodina. Emilie Andělová se vdala za Bělorusa Antona Varského a v Kazachstánu se jí narodila první dcera. V roce 1958 se odhodlala k návratu na rodnou Moldavu a poté zde pracovala v kuchyni místního kolchozu. V roce 2013 stále žila na Moldavě na západní Ukrajině.