Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Petr Veselý (* 1965)

• narozen 7. března 1965 českému otci a tzv. volyňské Češce

• rané vzpomínky na invazi vojsk Varšavské smlouvy

• opakovaně se hlásil na JAMU na obor režie, byl přijat až napočtvrté

• události sametové revoluce jej zastihly během studia režie na JAMU

• členem stávkového výboru, poté historicky prvním předsedou akademického senátu JAMU

• věnoval se režii, krátce pracoval i v reklamní agentuře

• v roce 2023 žil v Brně

Tanky na pískovišti, letadla v noci a plačící máma

Petr Veselý se narodil 7. března 1965 do rodiny Čecha a tzv. volyňské Češky. Jeho maminka se narodila na území Volyně před druhou světovou válkou a poté, co území připadlo SSSR, byla její rodina na útěku, až skončila v tehdejším Československu. Jedny z nejranějších vzpomínek Petra Veselého se vážou k srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. „Bydleli jsme v Praze u Kulaťáku, kde v jedné části byla veliká dětská hřiště. Bylo tam i obrovské pískoviště, které bylo obehnané betonovou zídkou. A já mám v hlavě obrázek, jak na to pískoviště, na kterém jsem byl s tatínkem, ze tří stran míří tanky,“ vzpomíná Petr Veselý na pohled, který byl pro malé dítě fascinující. Rodina bydlela kousek od letiště v Ruzyni, a tak v noci bylo slyšet, jak přistávají vojenská letadla. „Máma tehdy dostala hysterický záchvat, zamkla se v koupelně, kde brečela a strašně křičela, že začíná válka,“ vybavuje si pamětník druhou vzpomínku, kdy jeho maminka vzhledem ke svým životním zkušenostem reagovala na invazi velmi emotivně.

Největší strach v životě

V listopadu 1989 studoval Petr Veselý režii na brněnské JAMU. Události listopadové sametové revoluce začaly v Praze v pátek 17. listopadu, nicméně do Brna se dostaly se zpožděním, zhruba v neděli 19. listopadu. Pamětník si vzpomíná, že tehdy měli hrát nějaké představení, které však ve světle nabytých informací zrušili a domluvili se, že další den JAMU vstoupí do stávky. Přístup k informacím byl tehdy velmi omezený. Teprve po třech dnech dostali na JAMU k dispozici telefon. „Nevěděli jsme, co se děje. Informace jsme tehdy získávali jen z televize, a ta vysílala omezený čas a o pravdivosti informací se dalo úspěšně pochybovat. S rozhlasem to bylo taky tak,“ popisuje pamětník nedostatek přenosu informací, který je pro nás nyní těžko představitelný. Asi v polovině týdne, kdy byla JAMU ve stávce, zažil Petr Veselý situaci, kterou zpětně popisuje jako moment, kdy měl asi největší strach v životě. „Byla to asi středa, kdy proběhla zaručená zpráva, že na Prahu jedou tanky. Tehdy jsme byli na JAMU na katedře, já jsem se úplně zhroutil a sesypal, dvě hodiny jsem brečel a byl jsem úplně vyřízený. Pak jsem se ale zvetil a pokračoval dál,“ vzpomíná na nepříjemnou událost pamětník.

Sám říká, že ho události sametové revoluce vynesly nahoru. Petr Veselý byl nejdříve v čele stávkového výboru, a když se věci trošku usadily, stal se historicky prvním předsedou akademického senátu – orgánu, který do té doby neexistoval. Akademický senát na JAMU byl ustanoven v lednu 1990 a tehdy tam byla parita, tzn. stejný počet pedagogů a studentů. Petr Veselý předsedal akademickému senátu asi tři měsíce a zvažoval i vstup do politiky. Nakonec se rozhodl naplno dělat režii a předsednictví akademického senátu se ze dne na den vzdal.

Za bolševika se život nepohyboval, byl statický a šedivý

Když bylo Petru Veselému jedenáct let, zemřela mu maminka. Otec se znovu oženil a vztahy v rodině nebyly ideální. Pak pamětník nastoupil na studium gymnázia, kde se začal více a více zajímat o divadlo, až se rozhodl, že půjde studovat režii na brněnskou JAMU, aby byl dál od rodiny. O přijetí se pokoušel třikrát a vždy neúspěšně, roli v tom sehrál i jeho nevyhovující politický profil. V mezičase pracoval jako technik a kulisák pro různá divadla a až napočtvrté byl na JAMU přijat. S pobytem v Brně se dlouho srovnával. Jak sám říká, zpočátku město hluboce nenáviděl.

Život v komunismu byl jasně daný, jednoznačný. „Za bolševika jste vystudovali, šli do zaměstnání, a pokud jste tam neudělali nějaký kardinální průser, tak jste z něj šli do důchodu. Neplatilo to pochopitelně absolutně, ale ten vjem byl přesně tenhle,“ popisuje pamětník poměry za komunismu. „Na ulicích byly pořád stejné obchody, měly stejné zboží, v regále jeden prací prášek a neexistoval normální pohyb. Bylo to mrtvé a stagnující,“ doplňuje Petr Veselý, který do protikladu ke komunismu klade současnost. „Po revoluci ve věcech, ve kterých nebyl žádný pohyb, najednou pohyb nastal. A pohyb jako filozofická kategorie je jeden ze základních atributů života. Tehdy se svět nepohyboval a byl neobyčejně nudnej,“ doplňuje pamětník výčet let strávených v komunismu.

„Doma si říkej, co chceš, ale pak půjdeš na schůzi a všechno odhlasuješ. To byla společenská smlouva, která existovala mezi normálníma lidma a režimem,“ vysvětluje Petr Veselý. Moc měla represivní orgány, takže ta smlouva fungovala. „Lidi se zavřeli doma, na chaty a chalupy a tam si žili svůj život, který tu moc vůbec nezajímal. A neprovokovat,“ uzavírá pamětník charakteristiku tehdejší každodennosti.

Změna myšlení během Palachova týdne

Za zlomový okamžik Petr Veselý považuje zprávy z Palachova týdne v lednu 1989. Ačkoli do té doby věděl, že systém, ve kterém žije, je špatně, i proč je špatně, myslel si, že jediná možná cesta pryč ze socialismu vede pouze zevnitř toho systému, tzn. vstoupit do komunistické strany a tzv. ji rozložit zevnitř. „Palachův týden byl pro mě zlom, kdy jsem si řekl, že zevnitř to nejde. Není možné se paktovat s partou, která tohle na Václaváku dělá normálním lidem,“ popisuje pamětník myšlenkový obrat, který u něj nastal. Postupem roku přicházely indicie, že režim jde tzv. do kytek. Ať už to bylo prohlášení Několik vět, nebo Jakešův projev v Červeném Hrádku. „Nicméně pořád chyběly přenosy informací. Veškeré informace o tom, co se děje v Maďarsku, Polsku nebo NDR, jsme měli se strašným zpožděním a desetkrát přefiltrované,“ vzpomíná pamětník na průběh roku 1989. „To, že na konci roku bude Václav Havel zvolen prezidentem, jsme si tehdy ještě dva měsíce nazpět nedokázali představit,“ uzavírá pamětník popis doby, která nebyla jasně čitelná.

Po skončení studií se Petr Veselý věnoval režii a krátce pracoval i v reklamní agentuře. V Brně kromě krátké přestávky už zůstal. Živila ho také úprava scénářů pro dabing. V roce 2023 žil v Brně.