Stanislav Vincour

* 1932

  • „Jako devítiletí jsme spolu se třemi spolužáky podle Jaroslava Foglara založili klub Mladého hlasatele. Vzorem nám byly Rychlé šípy. Jako devítiletí jsme si dali název Strážci Brdských lesů a Foglar nám to upravil na Hoši Brdských lesů, protože jsme se mu zdáli moc mladí. Měli jsme číslo 14922 a od 19. února 1941 jsme byli jako klub Mladého hlasatele. Za protektorátu jsme byli de facto jako vlčata, protože Junák byl zakázaný. Po válce jsme ihned v květnu 1945 vstoupili do obnoveného Junáka v Hořovicích.“

  • „Bylo to v době, kdy jsem pracoval v elektrárně. Byla tam kádrovačka, taková mohutná ženská. Ona se mě ptala, jestli jsem v nějaké církvi. Já jsem odpověděl: ,Ano, narodil jsem se jako katolík a katolíkem zůstanu.‘ Pořád do mě hučela, abych vystoupil z církve. Já říkám: ,Proč bych měl vystupovat? Já jsem se narodil jako katolík a zemřu jako katolík.‘ Nedalo se s ní nic dělat. Nakonec se mi v materiálech objevil závěr: ,Je uvědomělý, až na otázky náboženské!‘“

  • „Ota Gavenda, to byl pro nás machr. Ten uměl skautské hry. Uměl veškeré foto, proto se mu také říkalo Foto - Gavenda - Otto. Já jsem vždycky říkával, že to je můj vzor. Ten to s mládeží uměl. To byl organizátor po všech stránkách. Zručný tak nebyl. Podsady stavět moc neuměl, ale co se týče psaní do novin, fotografování, filmování, psaní divadelních her, všechno uměl perfektně zorganizovat.“

  • „Zúčastnili jsme se v roce 1946 celostátního finále Svojsíkova závodu v Praze na Strahově. Závod trval dva dny. Celkem bylo deset disciplín. Polovina disciplín byla na Strahovském stadionu. Byla tam atletika, uzlování, vaření, semaforem se vysílalo z věží a tak dál. Druhý den probíhal závod v Černošicích, kde byla první pomoc, kreslení panoramatického náčrtku a takové různé disciplíny. Tenkrát soutěžilo dvacet šest hlídek a těšínská hlídka obsadila třinácté místo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Český Těšín, 23.11.2011

    (audio)
    délka: 02:06:05
    nahrávka pořízena v rámci projektu Skautské století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Život bez skautingu bych si nedokázal představit

Vincour_na_dobova.jpg (historic)
Stanislav Vincour
zdroj: Stanislav Vincour

Stanislav Vincour, skautským jménem Bublina, se narodil se 6. května 1932 v Olomouci. V dětství se jeho rodina dosti stěhovala, neboť byl jeho otec zaměstnancem Vojenských lesů. Museli například prchnout z Malacek po vyhlášení profašisticky orientovaného slovenského státu v roce 1939. Za války spoluzaložil v Hořovicích 19. února 1941 klub Mladého hlasatele Hoši Brdských lesů číslo 14922. Hned v květnu 1945 vstoupil do oddílu v Hořovicích. V září se pak jeho rodina odstěhovala do Českého Těšína, kde vstoupil do 1. oddílu Oty Gavendy - Harryho, kde byl členem družiny Medvědů. Dlouhá léta pracoval v elektrárně v Karviné. V roce 1995 se účastnil expedice, která navštívila Jamboree v Drontenu, čímž si splnil svůj dávný sen. O svých životních osudech napsal v roce 1996 knihu Těšínské vzpomínky. Již přes čtyřicet let vede kroužek stolního tenisu. Působil jako dlouholetý tajemník střediska a ORJ Karviná. Za svou práci pro skauting mu byla 9. května 1970 udělena junácká Medaile díků a v květnu téhož roku mu bylo předáno vyznamenání Syrinx - bronz. 8. května 2001 mu byl také udělen Pamětní kříž III.odboje 3. stupně. Od roku 1997 je členem čestného Svojsíkova oddílu a od roku 2001 Skautského oddílu Velena Fanderlika. Skautům vzkazuje, aby se především vrátili zpět k přírodě a neseděli pořád u počítače. Je ženatý, má dceru a syna.