Jarmila Vodňanská

* 1936

  • „Když už byl v lágru, mohli jsme si psát, asi jednou za měsíc, a na návštěvu jsme mohli jednou za čtvrt nebo za půl roku. Už si to přesně nepamatuji. Byli jsme v jedné místnosti, za stolem. Z jedné strany, z druhé strany, vedle dozorce, abychom si nemohli nic předat nebo říkat. Kontrolovali, co si říkáme.“ – „Vzpomínáte, o čem jste spolu mluvili?“ – „Většinou chtěl tatínek vědět, co doma. Jaký máme ve škole prospěch, ale nic moc nám on sám neříkal. Říkal, že je všechno v pořádku, že se má dobře – to, co bylo nařízené.“

  • „Byl to vykonstruovaný proces s tzv. Zelenou internacionálou, do které byli daní dohromady lidé, kteří se ani neznali. To byl tatínkův proces. Byl zatčen v bytě. Myslím, že to bylo 6. ledna 1952 a proces byl pak 22. července 1952 u Státního soudu na Pankráci. Ten den jsem jezdila na tramvaji jako brigádnice kolem soudu a bylo to hrozné.“ – „Takže on od ledna do června s vámi nebyl?“ – „Byl v zajišťovací vazbě a nevěděli jsme o něm. Maminka se zhroutila. Museli jsme ji převézt do Bohnic a o nás s bratrem se starala babička, která bydlela v domě. Naštěstí, jinak nevím, co by s námi bylo.“ – „Pak přišel proces.“ – „Přišel proces a otec byl odsouzen na sedm let za napomáhání vlastizradě.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 23.08.2021

    (audio)
    délka: 52:43
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Tatínka odsoudili ve vykonstruovaném procesu se Zelenou internacionálou

Jarmila Vodňanská v roce 2021
Jarmila Vodňanská v roce 2021
zdroj: Post Bellum

Jarmila Vodňanská se narodila 3. června 1936 v Praze jako starší ze dvou sourozenců. Měla o šest let mladšího bratra Jiřího. Otec František Koranda, narozený v roce 1905, působil jako právník. Matka Jarmila, za svobodna Legerová, narozená v roce 1913, byla v domácnosti. Dětství prožila pamětnice za války v Praze. V roce 1946 začal její otec pracovat v Jednotném svazu českých zemědělců, který vznikl krátce po válce. Svaz vydával také Zemědělské noviny, do kterých otec pamětnice psal články. Po válce se Jarmila Vodňanská stala členkou skautského oddílu Jedenáctka v Dejvicích. Když byl po komunistickém převratu v roce 1948 Junák zakázán, dostala ve škole pionýrský šátek a stala se členem Pionýra. V roce 1947 nastoupila po úspěšné přijímací zkoušce do primy dívčího gymnázia, které ale bylo za rok zrušeno v rámci školské reformy, a byla pak převedena do jednotné koedukované střední školy. Od roku 1951 navštěvovala jedenáctiletou střední školu. V roce 1952 byl její otec zatčen a ve vykonstruovaném soudním procesu s členy protistátní skupiny, takzvanou Zelenou internacionálou, odsouzen na sedm let vězení za velezradu. Po propuštění se mu nepodařilo najít práci odpovídající jeho vzdělání. Nakonec získal místo jako průvodčí v tramvaji, kde zůstal pracovat do konce života. Po maturitě v roce 1954 nastoupila Jarmila Vodňanská do podniku Biogena jako laborantka. Pracovala v týmu Dimitrije Slonima na vývoji očkovací látky proti dětské obrně. Jarmila Vodňanská se v roce 1960 vdala a narodily se jí dvě dcery. Její otec zemřel v roce 1972. Od roku 1977 pracovala na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské Českého vysokého učení technického v Praze. V době natáčení roku 2021 žila v Praze.