František Vojtěch

„To se projevilo v roce 1955, kdy na základě vědomostí Státní bezpečnosti o tom, že jsme měli schůzky s těmi ostatními třemi spolupracovníky z národně socialistické mládeže, tak o tom Státní bezpečnost věděla, a na základě toho jsem byl vyzván, abych podepsal spolupráci se Státní bezpečností. Odmítnul jsem spolupráci se Státní bezpečností a bylo mi náčelníkem tehdy Státní bezpečnosti, myslím, že se jmenoval Špaček, řečeno, že si uvážu nejtěžší kámen na krk a skočím do nejhlubší vody, že mě prostě Stání bezpečnost bude mít neustále pod dohledem.“

„Druhý nebo třetí den jsem měl být konfrontován s tím údajným vrahem Vojtou Řezníčkem a před tou konfrontací mně byla odebírána dvakrát krev. Nevím proč. Ale došlo k té konfrontaci a ten Vojta Řezníček, tak říkal: ‚No, vzpomeň si, že jsme se potkali a tys mně ukazoval dům, kde bydlí Krátký.‘ Já jsem říkal: ‚No, to nevím.‘ Ale byl jsem v takovém rozpoložení, že jsem připustil, že jsem ho pravděpodobně potkal. Ale nevím už, jestli jsem připustil, že bych mu ukazoval i ten dům toho Krátkého. Konfrontace skončila s tím, že jsem připustil, že jsem se v den vraždy s tím údajným vrahem sešel.“