Manželka by pochopila, kdybych zůstal v emigraci. Ale já se vrátil
Miroslav Vošahlík se narodil 20. března 1943 v Praze 4 (tehdejší Praze 14) do poměrně dobře situované rodiny dentisty. Jeho otec vedle svého hlavního příjmu také melouchařil, ale po udání skončil roku 1956 ve vězení. Pamětník chtěl jít v jeho stopách, a nastoupil proto na střední školu zubních laborantů, odkud ho však po měsíci docházky vyhodili právě kvůli otcovu odsouzení. Jeho bratr se přimluvil u ředitele své školy, a tak ještě v říjnu 1956 nastoupil Miroslav Vošahlík do učení na nástrojaře v ČKD Stalingrad. Díky dobrým výsledkům byl po vyučení přijat do podniku Motorlet - závody Jana Švermy (původní Walterovy továrny, která byla průkopníkem výroby automobilů, motocyklů a letadlových motorů). Po deseti letech kariéry přišla v srpnu 1968 okupace a Miroslav Vošahlík se rozhodl pro pečlivě naplánovanou emigraci. Roku 1969 odjel s manželkou na studijní vízum do Německa, kde však setrval pouze do roku 1970, zatímco jeho žena se musela vrátit do Československa. Německo mělo být jen přestupní stanicí, aby za sebou manželé Vošahlíkovi dostali přes Červený kříž syna, zatímco konečnou stanicí emigrace měly být USA, kde měli Vošahlíkovi vzdálené příbuzné. V létě roku 1970 se však pamětník rozhodl na základě amnestie pro emigranty vrátit za rodinou do Československa. Snažil se i o návrat do Motorletu, odkud byl po čtvrt roce vyhozen právě kvůli pobytu v Německu, a tak se živil až do revoluce 1989 jako podlahář a tapetář. Od roku 1993 je v invalidním důchodu.