Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Helena Vovsová (* 1926)

• narozena 12. 2. 1926 v Praze

• v roce 1931 se přestěhovala s rodiči do Panenských Břežan, kde chodila i do školy

• v roce 1941 nastoupila do služby na místní zámek jako pomocnice na zahradě

• na zámku sloužila do konce října 1945

• v roce 1948 nastoupila do téhož zámku jako laborantka do Výzkumného ústavu kovů, kde pracovala až do důchodu

• je čestným občanem Letňan a Panenských Břežan

• byl s ní natočen díl pořadu Neznámí hrdinové

Paní Helena Vovsová se narodila v Praze na Štvanici 12. 2. 1926. Byla přenášené dítě. Do jejích čtyř let rodina bydlela v Praze v Karlíně. Maminka byla v domácnosti a tatínek dělal řidiče u židovské firmy na výrobu košil Neumann a spol. Ve své práci pokračoval i po přestěhování do Panenských Břežan, kde začala malá Helena chodit do školy. Od té doby až dosud je její život svázán s touto obcí.

Za války v roce 1941 nastoupila pamětnice jako pomocná síla do zahrady zámku v Panenských Břežanech. Poznala i původní židovské majitele zámku Gerstelovy a Bloch-Bauerovy. Na zámek nastoupila do služeb K. von Neuratha a pokračovala po nástupu říšského protektora Reinharda Heydricha. Na zámku prožila atentát a smrt prvorozeného syna Heydrichových, Klause, který byl přejet nákladním autem.

Je svědkem Klausova pohřbu v zámeckém parku a života na zámku. Během své služby na zámku všestranně pomáhala židovským vězňům, kteří na zámku pracovali, zejména Milanu Platovskému, Františku Propperovi (Průšovi), Miki Bauerovi, Karlu Schuckovi. Po jejich odchodu do Terezína a Osvětimi pomáhala i nově příchozím jehovistickým vězňům z Německa a Nizozemí. Na zámku rodina prožila i odjezd Heydrichovy rodiny k Američanům. Po válce se tatínek pamětnice stal národním správcem horního zámku, kde za války bydlel K. H. Frank. V horním zámku byly po válce internovány Němky, ke kterým jezdili sovětští vojáci. V dolním zámku byl umístěn až do konce října 1945 štáb sovětského vojska. V roce 1948 pamětnice nastoupila do Výzkumného ústavu kovů, který byl umístěn do dolního zámku. Tam paní Vovsová pracovala až do důchodu.

Dočkala se poválečné satisfakce. Jeden z židovských vězňů, kteří válku přežili, napsal o její válečné pomoci knihu Přežít a žít. S Milanem Platovským se několikrát setkala a dopisovali si. Setkala se i s ostatními vězni a zástupci jehovistických historiků. Díky bývalému starostovi Letňan ing. Dobrému a historikovi Čvančarovi se jí dostalo i veřejného ocenění. Nadále žije v Panenských Břežanech.