Alois Vychodil

„Byl jsem mezi prvníma třiceti, co k tomu letadlu přiběhli. Tak jak si na to vzpomínám, kolik tam bylo lidí... Byla tam taková mez. Z letadla z kulometů vylétávaly náboje, které hořely. Tak jsme se na to chvíli dívali, jak hoří. Hořel jen trup, nehořel ocas ani křídla. Šli jsme potom ke státnímu statku. Byli jsme kamarádi stejně staří kluci – tři byli jednatřicátý ročník a tři dvaatřicátý ročník. A tak jsme tam samozřejmě byli. Když začaly ty kulomety střílet na letadlo, tak nám to připadalo, jako by to bylo vedle nás. Byli jsme daleko asi necelý kilometr, ještě blíž. Všichni kluci jsme tam skočili do příkopy, do takového výkopu, a já skončil až na nich. A to jsem se tehdy naposledy modlil ‚Andělíčku, můj strážníčku‘, to jsem se naposledy modlil. Pak už jsem nikdy neměl strach. Za chvilku nás obklíčili Němci s autama. Přijeli z Hradiště, z Otrokovic i z Napajedel a obklíčili les. A jak jsme běželi k letadlu, tak za mnou prskala hlína. Říkal jsem si: ‚Co to je?‘ A to po nás stříleli. Naštěstí nikoho netrefili, protože to bylo všechno v běhu...“

„15. března nás Němci obsadili a v sobotu 18. března k nám přišla domovní prohlídka. Obraceli všechno hore nohama – hrabali se v uhlí, v seně, ve slámě na půdě, ve skříních. Dokonce do slamníků se dívali, jestli tam není něco. Byli dva v uniformě a jeden v koženém kabátě. Ten ukazoval tam a tam – a oni se tam ve všem hrabali. Nemohli odemknout skříň. Tak tatínek chtěl, že to odemkne, protože měl jistotu, že se nic nestane a nic nenajdou. Tak ten jeden do něj žďuchl, až spadl. Chtěl jsem jít tatínka bránit, protože jsem je nenáviděl. Nic nenašli, tak odešli. Bydleli jsme na rohu ulice 1. máje, tak jsem šel na chodbu ven se dívat, kam jdou. Šli zpátky k náměstí, tak jsem to chtěl tatínkovi říct – a on hrál na housle. To dělal vždycky, když si potřeboval něco promyslet, nebo mu něco leželo v hlavě a měl s tím trápení, tak hrál na housle. Maminka s mladší sestrou seděly v kuchyni v koutku a obě plakaly. Tatínka jsem se ptal: ‚Tatínku, tys něco ukradl?‘ Protože jsem myslel, že něco hledají, že něco ukradl. ‚Ale ne... To proto, že jsme komunisti,‘ povídal.“