Jaromír Vyskočil

„Když nás obsazovali, tak mě otec vzbudil a řekl mi, ať jdu poslouchat. Ten den jsem měl právě dovolenou, ale přesto jsem se sebral a do Březovic, což je asi osm kilometrů, jsem zajel, abych viděl, jak to tam vypadá a co moji spolupracovníci. Po všech dílnách šel tehdy rozhlas. A vzpomínám před osmou hodinou, když už byla slyšet střelba z hlavní budovy, pustili hymnu. Takže jsme v té smutné chvíli vyslechli hymnu.“

„Vzpomínám, když mě tatínek vzal na kolo, na sedátko, a jeli jsme se podívat na výbuch, který byl na konci války u Brčekol. Na trati Hrochův Týnec – Chrast, která byla tenkrát zablokována vojenskou technikou, byly vagony. Na některých vagonech byla naložena i munice. Ta munice jednu noc vybouchla. Sousední vesnice jako Brčekoly, Blansko, ty to pocítily nejvíce, protože měly počechranou střechu. Některé byly shozeny tlakovou vlnou. Mám v očích ještě dnes tu jámu, která byla na té trati.“

„Když jsem chodil do obecní školy ve Vejvanovicích, když byla nějaká oslava, tak celá škola se sešla do jedné třídy a pan řídící měl proslov. Z té doby si pamatuji, jak nám vyprávěl o Masarykovi, ale on vyprávěl postaru, vyprávěl pravdu. Mám v paměti jednu písničku: Všechny děti v jednom šiku půjdeme bránit republiku. Za tebou, náš Masaryku.“