Ilse Weitz

* 1935

Národnostné menšiny, Obeť núteného presídlenia, Svědci lokálních událostí spojených s druhou světovou válkou, Svědci lokálních událostí z éry komunismu
1944 - 1945 - Oslobodzovanie Československa, Pochody smrti 1944-1945, 30. 5. 1945 – 29. 10. 1946 - Odsun Nemcov z ČSR, Konec druhé světové války
  • 1
    Přehrát
    Pozastavit

    Těžké začátky v Rakousku

    (video)
    délka: 01:10
    Download file
    Info

    „V Geras byli dobře situovaní lidé – a nikdo nám nepomohl. V kostele pak rozdávali máslo a sýr od Američanů, my jsme tam byli jediní uprchlíci, a nic jsme nedostali. Moje tchyně nám potom dala máslo a sýr a říkala, že oni toho měli tolik, že ani nevěděli, co s tím, ale my jsme byli ti vyhnaní – a my jsme nic nedostali. Co se týče kostela, to je zklamání. Říkali nám: ,Přišli jste, abyste nás vyjedli.‘ A přitom maminka pracovala dnem i nocí. Byly to opravdu strašné časy v Geras.“

  • 2
    Přehrát
    Pozastavit

    Vojáci se zbraněmi nás hnali dál

    (video)
    délka: 01:22
    Download file
    Info

    „Ještě jsem vám nevykládala, že jak jsme byli na útěku, tak pršelo, a my už jsme nemohli dál. A jeden Čech nám řekl: ‚Běžte dál, musíte jít dál.‘ A maminka řekla: ‚My už nemůžeme jít dál. Prší, a my už nemáme síly.‘ Ten Čech řekl: ‚No, tak vás musím zastřelit.‘ Maminka ale byla pohotová a říkala: ‚Jestli mě zastřelíte, tak zastřelte i děti, ty to beze mne nezvládnou.‘ A dál jsme nešli a schovali jsme se ve stodole. A tam jsme našli babičku, tu druhou babičku, bylo jí 80 let. Díky této šťastné náhodě jsme se shledali. Babička tři dny nic nejedla, maminka ji zaopatřila tím, co jsme měli. Potom jsme v té stodole strávili noc a brzy ráno jsme se vydali na cestu. To bylo velmi žalostné. Babičku jsme museli opřít o strom a tam stáli vojáci se zbraněmi a hnali nás dál. Bylo to opravdu hrozné. Babičku potom vzali do Vídně do tábora.“

  • 3
    Přehrát
    Pozastavit

    Nouzový tábor v Pohořelicích

    (video)
    délka: 00:52
    Download file
    Info

    „Nejdříve jsme byli v Pohořelicích v táboře, tam jsme byli osm dní, potom jsme potkali tetu, sestru tatínka, a ta si podřezala žíly. Druhý den jsme ji navštívili, ale to už byla mrtvá. Byli jsme tam osm dní a propukla tam úplavice. Češi nevěděli, co s námi mají udělat, a dali nás na žebřiňáky a přivezli k hranicím. Tam nám vzali, co jsme ještě měli, ale my už jsme nic neměli. Měli jsme jen to, co jsme měli na těle.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 05.10.2020

    (audio)
    délka: 01:24:45
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
    Download file
    Info
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Přišli jsme jako uprchlíci a navždy jsme jimi zůstali

Ilse Weitz v roce 2020
Ilse Weitz v roce 2020
zdroj: Post Bellum
zdroj: Post Bellum
Stáhnout obrázek

Ilse Weitz se narodila 17. prosince 1935 v Brně. Tam také navštěvovala základní školu. Maminka pracovala jako švadlena, tatínek, původně řidič tramvají, v roce 1944 padl v bojích na frontě. Po osvobození byla v roce 1945 nucena jít tzv. brněnský pochod smrti, a to společně s babičkou, mladší sestrou a maminkou. Po vyhnání se rodina dostala za příbuznými do rakouské Kremže, kde se maminka snažila uživit dvě dcery a svou matku šitím. Cesta z Brna do Kremže trvala celkem 19 dní. Ještě předtím, během nuceného pobytu v nouzovém táboře v Pohořelicích, onemocněla Ilse Weitz úplavicí, se kterou musela absolvovat pochod. V roce 1947 se rodina přestěhovala z Kremže do Geras, kde zůstala dalších osmnáct let. V Geras dokončila Ilse Weitz školu a od 50. let pracovala jako spojovatelka na poště. Roku 1965 se přestěhovala do Sankt Pöltenu, kde působila jako vedoucí pošty až do svého odchodu do důchodu. Po roce 1989 se několikrát podívala do rodného Brna. Dnes (2020) žije v Sankt Pöltenu.

Zobrazit celý příběh pamětníka (Německy)
Fotografie (2)
Odkazy (0)