Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Jiří Zachariáš (* 1943)

• narozen 16. dubna 1943 v Praze na Žižkově

• v 50. letech vstoupil do oddílu Jaroslava Foglara

• v roce 1965 se podílel na založení střediska Psohlavci

• v roce 1968 založil vlastní středisko Spirála

• za normalizace musel se svým oddílem několikrát změnit krytí pod různými mládežnickými organizacemi

• stal se signatářem Charty 77

• v roce 1982 se vrátil do oddílu Jaroslava Foglara jako vedoucí

• v roce 1990 spoluzaložil Svaz skautů a skautek České republiky

• v letech 1989–2000 byl jedním z redaktorů skautského zpravodaje ČIN

• je autorem knih o historii skautingu a osobnosti Jaroslava Foglara

My, žáci ZŠ Lupáčova, jmenovitě Lucie Khecková, Michaela Šnajberková, Kateřina Tulachová, Matěj Jenderka a Lukáš Baroš, jsme dne 23. listopadu 2015 pozvali k nám do školy pana Zachariáše, který nám vyprávěl svůj životní příběh.

„Jmenuju se Jiří Zachariáš a narodil jsem se na Žižkově 16. dubna 1943.“

Jiří Zachariáš se narodil do rodiny živnostníka. Do skautské organizace ho přihlásili rodiče, jelikož nebyl zrovna nejposlušnější dítě. V té době ještě netušil, že ho skauting bude provázet po celý život. Jeho první vedoucí byl Zdeněk Bláha, hrdina Pražského povstání.

„Tento dotyčný byl můj první vedoucí a velmi nás ovlivnil. Skauting, řekl bych, se na mně od okamžiku, kdy jsem tam vstoupil, začal podepisovat. Už tedy tím, že mě opravdu zklidnil. Skauting totiž v sobě má vedle silné výchovné metodiky i metodiku hravosti, dobrodružství, pobytu v přírodě a tohle všechno jsem zřejmě k svému zklidnění a ukáznění potřeboval.“

Do prvního skautského oddílu pamětník vstoupil v roce 1947. Oddíl však museli chlapci v roce 1950 nuceně rozpustit. Když se v padesátých letech na školách začaly tvořit takzvané pionýrské spolky, Jiří Zachariáš a jeho kamarád ze Skauta odmítli jako jedni z mála do Pionýra vstoupit. Stále ale hledali nějaký spolek, který by jim nahradil zrušený skautský oddíl.

„A potom jsme se nějakou shodou náhod dostali na kopec nad vaší školou (Vrch sv. Kříže – pozn. ed.), abychom tam zastihli podivnou skupinu kluků, možná dvacet nebo třicet kluků, kteří tam hráli hru, jejímž obsahem bylo dobýt nějaký poklad.

Šéfoval tomu asi sedmnáctiletý osmnáctiletý hoch s úplně rudými vlasy, také se mu říkalo Zrzavý náčelník. A od něj jsme se s mým kamarádem Bohoušem Vítků dozvěděli, že žije legendární spisovatel Jaroslav Foglar. Že pořád žije, že neutekl za hranice, že ho nezavřeli, že není mrtvý. Že žije a bydlí na Vinohradech v Korunní číslo 16. My jsme tomu vůbec nevěřili.“

Chlapci se tedy rozhodli vydat se na Vinohrady a navštívit Jaroslava Foglara. Chtěli si od něj nechat podepsat knížky. 

„Na zvoncích, na poštovních schránkách bylo skutečně jméno Jaroslav Foglar. Vyškrábali jsme se do patra a otevřel nám poměrně drobný muž, tehdy asi pětačtyřicet až padesát let starý. Rozhodně nevypadal jako hrdina Rikitan z Hochů od Bobří řeky. Ale byl milý, příjemný, pozval nás dovnitř a k našemu úžasu nás oba pozval do svého skautského oddílu. Tam jsme tedy zůstali asi do roku 1958. Potom jsme už byli dostatečně staří na to, abychom tam zabírali místo, a tak jsme odešli a začali jsme vytvářet podobné oddíly jako ty, ve kterých jsme byli doposud.“

Během šedesátých let zakládal pamětník své první skautské oddíly. V té době se totiž začali vracet z vězení vůdci skautských organizací.

„Věděli jsme, že musíme nějakým způsobem vrátit to, co jsme kdysi v těch oddílech dostali. A také se nám nechtělo nechat děti jen tak napospas komunistickému režimu. Protože tlak na myšlení byl tak velký, že jsme si říkali, že tady musí být nějaká harmonizace ve výchově. Takže jsme už v šedesátém roce založili první oddíl, takový pokus, který se ukázal jako správný.“

Jelikož skauting nebyl ještě zcela povolen, hledaly se další, hlavně bezpečné možnosti. Jiří Zachariáš tedy se svým oddílem využíval jako základnu pro skautskou činnost Tábornickou unii mládeže.

Pamětník se stal signatářem Charty 77, což bylo prohlášení, jehož podepsáním vyjádřili lidé svůj nesouhlas s tehdejším režimem. Podpis tohoto dokumentu mu přinesl šikanu ze strany komunistické moci:

„Mělo to ten dopad, že před každým významným svátkem, který tehdy režim pořádal, ať to byly 1. máje, 9. květny, nebo 7. listopady, kdy se slavila Velká říjnová socialistická revoluce, nás zpravidla estébáci přijeli sebrat a drželi nás ve vazbě 48 hodin, než odezněly události, které potřebovali oslavit. Jako by řekli: ‚Vy zločinci, my před vámi musíme chránit pracující lid, abyste se nedopustili něčeho zločinného.‘ Ale na druhou stranu, pokud jde o mou osobu, tak už brzy po roce 1968, kdy jsme se rozhodli, že okupace skutečně bude trvat dlouho, jsme si řekli, že s režimem nebudeme kolaborovat, a že když je nepřítel v zemi – za nepřítele jsme považovali samozřejmě sovětská vojska – tak slušný člověk nebude dělat kariéru. Tak jsem odešel z redakce Junáka, kde jsem pracoval. Bývala by tady byla jistá možnost, abych u novinařiny zůstal dál, ale věděli jsme, že by to znamenalo se nějak sebrat a dožít tu dobu na kolenou. Tak jsme si řekli, že budeme radši dělat nejnižší práci. Já jsem vlastně až do roku 1989 myl okna. Čili pokud jde o zaměstnání, mně nemohli nijak uškodit. Kýbl s hadrem mi nemohli vzít.“

V osmdesátých letech přenechal Jiří Zachariáš svůj oddíl jednomu ze svých odchovanců, protože si chtěl od skautingu na chvíli odpočinout. To se dozvěděl Jaroslav Foglar a přemluvil ho, aby ještě nějaký čas vedl Foglarův skautský oddíl.

Jiří Zachariáš napsal několik knih a článků zabývajících se historií skautingu a osobností Jaroslava Foglara-Jestřába.

Na závěr bychom chtěli poděkovat panu Zachariášovi za ochotu a poskytnutí množství informací o jeho životě.