Marie Zajíčková

* 1937

  • „Nejdříve jsem to pocítila ve škole, určití kantoři mě začali tak nějak, nechci říct, snad terorizovat. Ale bazírovali na mých slovech, když jsem něco popisovala. To si pamatuji úplně přesně, že jsem při chemii popisovala pokus a řekla jsem: Do skleničky dáme. Kantor mě hrubě opravil a řekl mi, že se neříká do skleničky, nýbrž do sklenky. Bylo to jen proto, aby mě nějak zmátl. Bylo to nepříjemné.“

  • "Na tatínka připravili nějaké faux-paux. Kdyby se nevystěhoval, měli připraveno, že u něho najdou zbraň, která sice nebyla jeho, ale přiřkla by se jemu. Paní, která u nás pracovala, pozorovala šoféra, jenž přijel, když se u nás dělala šťára. Šla se za ním podívat, kam jde. On šel na seník a tam chtěl položit tu zbraň, tam by se našla. Měli to připraveno tak, že kdyby naši nechtěli odejít, tak by řekli, že přechováváme zbraň, tím by spadla klec a táta by šel do vězení."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Pohoří, 15.11.2022

    (audio)
    délka: 54:10
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Statek nám zabavili. Táta měl z pekla štěstí, že nemusel do kriminálu

Marie Zajíčková, cca polovina 50. let
Marie Zajíčková, cca polovina 50. let
zdroj: Archiv pamětnice

Marie Zajíčková, rozená Rathouská, se narodila 4. dubna roku 1937. S rodiči a dvěma staršími sourozenci žila v obci Semechnice na Rychnovsku. Rodiče se živili jako statkáři, chovali koně i krávy. Poklidný rodinný vesnický život se změnil s nástupem komunistického režimu. Rodiče museli odvádět nezvladatelné dávky, pamětnice se v té době hlásila na střední ekonomickou školu, kam ji pro její kulacký původ nepřijali. Nastoupila tedy na učiliště do Nového Města nad Metují, kde se vyučila oboru hodinářství. Šikana ze strany komunistického režimu nepřestávala, rodiče se ze statku v Semechnicích brzy museli vystěhovat. Útočiště našli v nuzné chaloupce v Olešnici v Orlických horách, kde se však zprvu potýkali s bídou. Později pamětnice složila maturitní zkoušku a umístěnku dostala do podniku Elektročas v Praze. Během normalizace vystřídala řadu dalších profesí. Ve velkoměstě zůstala až do důchodu, kdy se přestěhovala zpět do podhůří Orlických hor. V roce 2023 žila v obci Pohoří nedaleko Dobrušky.