Ladislav Zapletal

* 1936

  • „Po tom osmačtyřicátém roce zabrali napřed velké grunty, výstavní, velikosti kolem třiceti hektarů, postavené z cihel. V první řadě je hospodářsky a finančně zlikvidovali. Tam byly dvoje ceny, ale ve skutečnosti troje. Jedna, kdy vám předepsali, kolik musíte odevzdat obilí, to byly ceny pod výrobními náklady. Druhá cena byla takzvaně na volném trhu, ale to bylo nutné dát do výkupu na jatka nebo do mlékárny. Nebylo možné to prodávat někam jinam. A oni je likvidovali velkými dodávkami a malými penězi. Už se vědělo, jak to v Rusku chodí. Udělali družstvo, jeho předsedou byl nějaký Krejčí z Prostějova, který tomu nerozuměl. Po roce se to družstvo rozpadlo. Tak zabrali další statky a udělali znovu družstvo a to bylo to samé, zase se rozpadlo.“

  • „V padesátém roce, ještě když byl otec doma, to byla taková nejabsurdnější pokuta, kterou jsme dostali. Měli jsme také nařízenou dodávku brambor, asi dvacet nebo třicet metráků. Tak jsme to napytlovali a odvezli do výkupu. Oni řekli, abysme to složili v kasárnách – a dali nám potvrzení. Za týden hlásil místní rozhlas, ale v devět hodin večer, když my už spali. Řekli, že se mají otec a další dostavit na národní výbor, že v Prostějově lidé nemají brambory a že jim musíme dát. Otec řekl, že jsme dodávku už dříve splnili, že se nás to netýká. Soudružka z národního výboru reagovala tak, že lidé jsou přednější než prasata a že to dát musíme. Tak jsme to vynosili ze sklepa a odvezli jsme to. Otec pak dostal pokutu padesát tisíc korun ve staré měně! Strhli si to sami, všechno šlo přes spořitelnu a oni věděli, kolik tam máme peněz. Tím pádem jsme neměli na vyplacení lidí, kteří u nás pracovali.“

  • „V roce 1951 prvně zavřeli mého tátu za sabotáž. Ta sabotáž měla být v tom, že Rudé právo psalo, že od všech vykoupí zemědělské stroje a pak je budou dávat zemědělcům podle přídělu elektrického proudu například na mlácení. V jiných vesnicích už to proběhlo, tak naši věděli, jak to vypadá. Přijel traktorista k nám, otevřel vrata a vyvezl traktor, vyvezl mlátičku, všechny stroje. Jednalo se jen o věci k traktoru, nástroje pro koně nechtěli. Měli jsme číslo 6, byli jsme na kraji vesnice. Vyvezli to na náves, tam už stály všechny stroje. Táta se šel podívat, co nám všechno vzali. A oni nám tam nechali elektrický motor. Byl těžký, na kolečkách. My měli dva a jeden tam nechali a ten, co tam nechali, měl naprasklou zásuvku. Byla porcelánová s bakelitovým krytem a zadrátovaná. Tak ji otec odmontoval a šel na náves to předělat. Ten traktorista ho viděl a šel ho udat. Na národním výboru na něj křičeli, že je to sabotáž. Zavolali četníka, dali mu pouta a vedli ho s pouty jako vraha přes vesnici. Byl zavřený ve vyšetřovací vazbě v Prostějově od července do prosince, bez soudu.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Louny, 15.08.2022

    (audio)
    délka: 01:41:48
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Ústecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Komunisty nemám rád, šikanovali nás, otce bezdůvodně zavírali

Promoce pamětníka, s manželkou Markétou a dcerou Hanou v roce 1968
Promoce pamětníka, s manželkou Markétou a dcerou Hanou v roce 1968
zdroj: archiv pamětníka

Ladislav Zapletal se narodil v roce 1936 na Prostějovsku do rodiny hospodáře. Maminka s tatínkem se starali o menší statek. Na konci druhé světové války v květnových dnech dopadl na dvorek statku dělostřelecký granát, který zabil několik lidí. V roce 1949 byly rodině zabaveny zemědělské stroje a otec pamětníka skončil ve vazbě za údajnou sabotáž. V polovině padesátých let otce zavřeli podruhé za nedodržení povinných zemědělských dodávek. Ladislav Zapletal nesměl vystudovat střední školu. Namísto toho se musel s matkou Ludmilou Zapletalovou starat o rodinné hospodářství. Po návratu z vojny vystudoval střední zemědělskou školu. Později vystudoval i vysokou zemědělskou školu a pracoval sedmnáct let v družstvu v Lišanech na Lounsku. V roce 1968 na opakovaný nátlak vstoupil do komunistické strany, o rok později ho z ní vyhodili. Po roce 1989 získal zpět v restituci pozemky na Prostějovsku. Ty pronajal soukromým zemědělcům. Stal se ředitelem Regionálního odboru ministerstva zemědělství pro oblast Rakovník – Louny. V roce 2002 odešel do penze a věnoval se zahrádce. V roce 2022 žil v Lounech. Příběh pamětníka jsme mohli zaznamenat díky podpoře z města Louny.