Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Rostislav Zapletal (* 1931)

• narozen 2. března 1931 v Dolní Lipové

• pochází ze smíšené česko-německé rodiny

• matka německého původu se přihlásila k československé národnosti

• zažil odsun Němců v Dolní Lipové

• v letech 1949 až 1961 sloužil v armádě

• od roku 1962 zaměstnán u Československých státních drah

• v roce 2015 bydlel se svou manželkou v obci Lipová-lázně

V květnu 1946 byl Rostislav Zapletal svědkem tragických událostí, které postihly jeho německé příbuzné v Dolní Lipové. Během jednoho týdne mu před očima zemřela babička, strýc musel předat své rozsáhlé hospodářství národnímu správci a většina příbuzných nastoupit do odsunu Němců. „Nebyl čas na loučení, protože tehdy jsme toho měli příliš,“ vzpomínal ve svém vyprávění pořízeném v roce 2015.

Němka s československou národností

Rostislav Zapletal se narodil 2. března 1931 v Dolní Lipové (německy Nieder Lindewiese, od roku 1960 Lipová-lázně) na Jesenicku. Jeho otec pracoval na dráze a byl českého původu. Pocházel z Troubek a do Dolní Lipové se přestěhoval kvůli práci v roce 1925. Matka, rodička z Dolní Lipové, byla jako většina tamních obyvatel německého původu. Během sčítání lidu v roce 1930 se z 3470 tamních obyvatel k československé národnosti přihlásilo 293 osob. Ačkoli rodnou řečí matky byla němčina, patřila mezi těchto 293 osob. „Jako hlava rodiny ji tehdy k československé národnosti přihlásil otec,“ dodal pamětník.

Rodina bydlela v drážním bytě, ale Rostislav trávil mnoho času u babičky Amálie Baumové, která bydlela ve výměnku rozsáhlého dvaasedmdesátihektarového hospodářství ve vlastnictví strýce Richarda Bauma. Rostislav tak do svých pěti let mluvil pouze německy.

V roce 1935 se kvůli otcově práci na dráze rodina přestěhovala do Přerova, kde Rostislav o dva roky později nastoupil do školy. Každé prázdniny ale trávil u babičky v Dolní Lipové. Vzpomíná, jak v létě roku 1938 už v obci panovala vyhrocená atmosféra a děti ze sousedství mu kvůli jeho českému původu nadávaly a honily ho po polích. V říjnu téhož roku po tzv. mnichovské dohodě pohraniční oblasti a s nimi i Dolní Lipovou bez boje zabralo nacistické Německo. Čeští zaměstnanci dráhy a jejich rodiny tehdy odešli do vnitrozemí. Jedné z nich, Chlandovým, poskytli Zapletalovi na půl roku ve svém bytě přístřeší. „Jejich odchod z Lipové byl vyhrocený. Mladí Němci jim pod okny křičeli. Museli tam nechat většinu věcí a ty jim přišly až po roce,“ vyprávěl Rostislav Zapletal.

Předvolali je na gestapo, aby se přihlásili k německé národnosti

Ve dnech 14. až 16. března 1939 obsadila německá vojska i zbylé území české části Československa, na němž byl následně vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. „Bydleli jsme ve Školní ulici, kde na rohu stála cukrárna Charbut. Za první republiky stály zákusky třicet šedesát haléřů a za korunu byly drahé. Před cukrárnou stála sajdkára a na ní seděli dva němečtí vojáci v přilbě. Z cukrárny vycházel voják a plné ruce zákusků a nesl to těm kamarádům v sajdkáře,“ vzpomínal pamětník, jak okupační správa nastavila pro nás nevýhodný kurz směny říšské marky vůči protektorátní koruně 1:10.

Frustrovaní obyvatelé Přerova pak prý rodině dávali najevo svou nenávist vůči všemu německému. „Maminka neuměla česky a každý poznal, že není Češka. Měli jsme kvůli tomu problémy. Mně nadávali, že jsem skopčák a mamince, že je Němka.“

Někdy v roce 1944 rodinu předvolali na gestapo k vysvětlení, proč se nehlásí k německé národnosti. Otci se podařilo z předvolání vyreklamovat z důvodu pracovní zaneprázdněnosti, protože hrozilo, že by si svou prostořekostí zadělal na problémy. „Maminka jim tenkrát říkala, že nemůže, že je manžel Čech a že je zvykem, co je hlava rodiny, tak to je i manželka a že je hlášena jako Češka a že už tak zůstane. Říkali jí, že je to nesmysl, že je čistá Němka a proč by se nehlásila k Němcům. Máma odmítla. Pak se ptali mě. Máma mi předtím řekla, ať držím hubu a neřeknu ani půl slova. Tak jsem mlčel,“ vzpomínal pamětník a vzápětí dodal, že i přes další pokusy jeho maminku nepřemluvili. Přitom by jako Němka dostávala lepší přídělové lístky s různými bonusy na kávu, čokoládu, cukrovinky a ovoce.

Dne 1. května 1945 proběhlo v Přerově povstání proti okupantům, protože se mezi obyvatelstvem rozšířila mylná zpráva o kapitulaci Německa. Rostislav Zapletal tehdy pobýval u prarodičů v Troubkách a do Přerova se vrátil až po vojenském potlačení povstání. O týden později město osvobodila Rudá armáda. Ustupující německé jednotky těsně předtím vyhodily všechny mosty v Přerově do povětří, aby tak zpomalily postup sovětských vojsk. „To byla strašná rána. Tehdy zrovna mámu chytl žlučník a musel jsem ji odvézt do nemocnice.“ V jejich ulici se pak usadila sovětská jednotka a po domech probíhaly kontroly, které vyhledávaly kolaboranty a Němce. Matka měla sice v dokladech československou národnost, ale kvůli jejímu rodnému příjmení a silnému přízvuku jí kontrola nevěřila a podezřívali ji z falšování úřední listiny. Až po zhlédnutí potravinových lístků určených pro Čechy dům opustili.

Už 15. května 1945 se otec vrátil do Dolní Lipové. Nejprve bydlel na hospodářství strýce pamětníka Richarda Bauma a posléze v přiděleném bytě. Na konci června téhož roku za ním přijel i Rostislav s maminkou. Tehdy se již chystal odsun Němců a domy a hospodářství po Němcích zabírali nový osídlenci. „Naši nic nechtěli, protože půlka Lipové byli příbuzní.“ Úřady jim chtěly předat strýcovo hospodářství, ale matka pamětníka ho odmítla, protože z mládí věděla, kolik dřiny to obnáší.

Strýc skončil v zajetí

I během druhé světové války rodina jezdila z Přerova do Dolní Lipové, i když jim to ztěžovala nutnost získání povolení a hraniční kontroly. Rostislav Zapletal vzpomíná, že někdy na konci roku 1943 německé úřady poslaly jeho strýce Rudolfa Bauma jako topiče v lokomotivě na nacisty okupované území Sovětského svazu. V té době se ale situace na východní frontě otáčela a wehrmacht pod tlakem Rudé armády dobytá území postupně vyklízel. „Naposledy jsem s ním mluvil v roce 1944. Chodili jsme spolu na houby. Říkal: ‚To bylo neustálé bombardování, výbuchy tratě přede mnou, za mnou. Bylo to strašné.‘ Byl zničený s nervama, pořád se třepal, a tak ho poslali zpátky z fronty domů. Tak tady v Lipové jezdil jako topič,“ vypráví Rostislav Zapletal. Několik měsíců po návratu domů musel Rudolf Baum obléknout uniformu wehrmachtu a poslali ho k ústupovým bojům někde do oblasti dnešního Polska, kde padl do zajetí. „Rodina o něm nic nevěděla a ještě než babička zemřela toho 12. května, tak asi 10. května 1946 přišel první dopis, že žije, že je v zajetí někde v Polsku. Pak se někdy vrátil ke své rodině za dětmi a manželkou. Někam do nějaké vesnice, co je v Bavorsku u Mnichova.“

Nejenže 12. května 1946 před očima pamětníka zemřela po infarktu a dlouhodobém léčení dvaasedmdesátiletá babička Amálie Baumová, ale v Dolní Lipové tehdy také započal odsun Němců. Zařadili do něj rodinu Rudolfa Bauma a také strýce Johanna Bauma s rodinou. V těchto vyhrocených dnech také národní správce přebíral hospodářství Richarda Bauma. Patnáctiletý Rostislav tehdy doprovázel příbuzné do sběrného tábora v Muně Mikulovice, odkud je následně čekala cesta do Německa. „Nebyl čas na loučení, protože tehdy jsme toho měli příliš,“ dodává pamětník.

Zůstal v Lipové

Po válce Rostislav Zapletal pracoval u arcibiskupských lesů, jejichž majetek po komunistickém puči převzal v březnu 1948 stát. V roce 1949 nastoupil do základní vojenské služby a v armádě zůstal i po jejím ukončení. V roce 1952 vstoupil do komunistické strany. Sloužil u motostřeleckých jednotek a mimo jiné vzpomíná, jak byl jako velitel roty se svými muži poslán během Maďarského povstání v roce 1956 k hranicím. „Asi na týden jsme tam v plné výzbroji zaujali pozice a střežili jsme hranice.“ Maďarské povstání krvavě potlačila sovětská vojska.

V roce 1953 se Rostislav Zapletal oženil a v roce 1961 z armády odešel. Pracoval pak u Československých státních drah, devět let jako průvodčí a posléze až do odchodu do důchodu jako vedoucí železniční stanice nejprve ve Vápenné a pak v Lipové-lázních.

Členem komunistické strany zůstal i po vpádu vojsk Varšavské smlouvy i po pádu komunistického režimu v Československu a za tuto stranu kandidoval v komunálních volbách v roce 2002. V roce 2015 bydlel se svou manželkou ve své rodné obci a zůstával v kontaktu se svými německými příbuznými, kteří se po odsunu Němců usadili v Norimberku.