Adolf Zeman

* 1933

  • „Tak za dva měsíce už tady byl národní podnik a řekli, že musím jít do dolů. Otec byl živnostník, takže jsem musel rodině zlepšit reputaci. Musel jsem jít do Heřmanic do dolů. Tak jsem šel v sedmnácti letech do Ostravy. Fáral jsem tam asi 470 metrů hluboko. Jít do neznámého prostředí, to nebylo nic příjemného. Bylo tam pár havířů, kteří tam už dělali dlouho. Dostal jsem pracovní úsek a první měsíc lopatu a druhý měsíc jsem dostal zbíječku. Musel jsme přijmout velkou zodpovědnost. Těžko se dá dnes říct a vylíčit, jaký jsem měl pocit, když jsem byl v takové díře.“

  • „První, co si pamatuji, je to, když Němci šli po náměstí, jak nesli vlajky a bubny, tak si pamatuji, že jsem od nich dostal první facku. Měl jsem baretku, čepici, a on mi říkal, jestli tu čepici nemůžu sundat. A pak si pamatuji, když cvičili Hitlerjugend. Němci zavřeli Sokol a řekli nám, abychom se přihlásili do Hitlerjugend. Tak jsem se tam šel podívat, ale byl jsem tam jednom jednou a pak už jsem tam víc nešel. Protože tam to bylo úplně jiné cvičení než v Sokole, spíš takové bojové, takže jsem se tam byl podívat jenom jednou a už jsem se tam víckrát neukázal.“

  • „Tenkrát, když nás bombardovali, tak jsme si říkali, že to na nás snad nepřijde. A když čtyřiačtyřicátého roku letěli na Brno, tak hukot těch letadel slyším dodnes. Letadla byla těžce naložená a strašně hučela. Vzali to kobercově přes celé Brno. A bomby padaly na všechno možné, na civil a všude. Ten pocit, když bomby padají a všude jsou výbuchy a zem se chvěje, tak to je strašné. Ten pocit, když letěla letadla... dodnes si pamatuji, jak ten zvuk zněl. Ten zvuk si pamatuji do smrti.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 10.01.2019

    (audio)
    délka: 04:11:18
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Dodnes si pamatuju, jak padaly bomby

Adolf Zeman se narodil v Brně 1. července 1933. Jeho otec se za první republiky vyučil cukrářskému řemeslu v Zoře Olomouc a byl tak inspirací i pro svého syna. Pamětník začal nejdříve v patnácti letech coby učeň pracovat v Brně v Zemanově kavárně (zestátněné po roce 1945). Adolf Zeman se za čas vypracoval na vedoucího kavárny, ale ještě předtím ho dostihla minulost jeho otce – živnostníka – a komunisté ho v sedmnácti letech poslali fárat do dolů. V Ostravě – Heřmanicích strávil necelý rok. Při měnové reformě v roce 1953 přišel o značnou část svého výdělku nastřádaného během práce v dolech. Po návratu chtěl navázat na cukrářské řemeslo, ale nenašel místo, a tak musel přijmout zaměstnání prodejce ve stáncích na brněnském výstavišti. Koncem 60. let už znovu pracoval v Zemanově cukrárně. Opět mu hrozilo vyhození z práce, ale nakonec získal zastání u jistého předsedy rady pracujících a svou pozici si obhájil. Adolf Zeman se po sametové revoluci pokoušel kavárnu odkoupit, ale nepodařilo se mu to. V Zemanově kavárně v Brně pracuje dodnes (2018).