Ladislav Žížala

* 1929

  • „Všechno se muselo odvést. Když se doma zabíjelo prase, byla povinnost odevzdat maso, sádlo atd. Musely se odevzdávat vejce. A Němci si vedli... ty byli tak pintlich... obrovský plachty. Můj táta dělal za války místostarostu... a páč já jsem chodil do gymplu od roku 39, tak jsem za tátu dělal ty papíry. Tam se psalo všechno. Kolik se narodilo prasat, kolik bylo jalovic, kolik bylo krav a jaký úmrtí, a doklady, že to zemřelo... no to Němci kontrolovali strašně. Ale přesto, přese všechno... bylo potřeba maso... vždycky se nějaká kráva nebo jalovice odchovala navíc a pak v noci se chodilo třeba do Bystřice k řezníkovi... do Bystřice ze Skalice přes kopečky... a ten to pak zpracoval na černým trhu.“

  • „Chodily kontroly a zjišťovaly, jestli brambory, co se nahlásilo, ta úroda... tak oni ve sklepě prostě změřili ten sklep, změřili vejšku brambor, a kolik je to asi metráků, se odhadlo. A pak chodili kontrolovat, jestli to ubejvá v souladu s tím dobytkem, co tím krmíme. Ale to dělali čeští lidi, to nedělali Němci... takže když měla přijít kontrola, tak se to vědělo.“

  • „My jsme měli takzvanej kontrolovanej chov dobytka... kontrolovanej chov prasat... kontrolovanej chov slepic... což bylo ekonomicky výhodný... protože chodil k nám každý měsíc asistent té společnosti, už za první republiky... a každá kráva měla svůj rodnej list... v chlívě měla svoji tabulku, jméno, zapisovala se její dojivost, kontrolovala se tučnost a vybírala se telata podle výsledků tý chovný krávy a ty se prodávaly na aukcích... to bylo strašně výhodný.“

  • „My jsme si doma vyráběli smetanu a máslo, protože jsme měli odstředivku... no a za války byla zaplombovaná... na tý klice a k tomu tělesu byl drátek zapečetěnej plombou a nesmělo se doma odstředit... ale heleďte, nebyl problém ten drátek vyvlíknout.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Týnec nad Sázavou, 02.05.2017

    (audio)
    délka: 01:25:42
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vzpomínám na každou éru svého života rád

1948 - maturitni foto
1948 - maturitni foto
zdroj: archív L. Žížaly

Ladislav Žížala se narodil 4. listopadu 1929 ve Skalici u Benešova. Jeho rodičům patřil statek a přilehlé hospodářství. Otec zemřel, když mu byly dva roky. Maminka se brzy nato znovu vdala, protože statek nemohl zůstat bez sedláka. Pamatuje si dobu konce první republiky a vzpomíná na hospodářská družstva, která si organizovali sami sedláci. Gymnázium v Benešově vychodil během druhé světové války, na kterou má také mnoho vzpomínek. Po válce se vyučil sklenářem a čtyři roky pracoval v oboru. Poté se se ženou kvůli lepším životním podmínkám přestěhoval do Týnce nad Sázavou a začal pracovat v Jawě. Brzy se zde vyhoupl do vyšších pozic. V letech 1983-1985 byl delegátem ministerstva zahraničního obchodu v Moskvě, v Čertanovu. Odmala maluje. Dnes žije v Týnci nad Sázavou a je zde uznávaným historikem.