„Okolo byla jenom taková steztička a tam měli sedláci stohy slámy. Tam jsem viděl, že kolikrát přišel voják, nahrabal si slámu, pak na minu a byl bez ruky nebo bez nohy. Nebo i bez života.“
„Já jsem byl raněný tady do ruky, ještě tu je od granátu střepina. Potom mně jí Rus, nějaký primář, vyndal. Tady mně šla, tak mně ji vyndali. A když mi ji vyndali, tak jsem byl v nemocnici, už nevím, jak dlouho.“
„Taky že přijdou k nám do vesnice a že budou mladé lidi chytat [a brát] s sebou. Tak my jsme utíkali do rokle a mě chytili, zmlátili mě, měli samopal, tak každý [měl] samopal u [mé] hlavy. Byli na koních a stříleli vedle mě. Měli třeba takhle položený automat a stříleli. Přihnali mě tak domů, a když mě dali domů, tak jsem byl celý zmlácený. To mě mlátili karabáči po hlavě a [všude], kde mohli [mlátit].“
„My jsme taky byli s koňmi v lese pro dřevo, abychom si měli čím zatopit v baráku, kde jsme byli. Museli jsme jet jenom [tou cestou], kde nebyly miny. Přijeli jsme do lesa a z lesa ten vozka jel, to byla taková cesta lesní, a najel na minu. Tak to odnesl jeden kůň a jeden voják, myslím. To bylo vidět, že už tam jel někdo s vozy, po stromech byla střeva a všechno možné bylo po stromech rozstřílené.“
Kapitán v. v. Václav Zumr se narodil 28. prosince 1925 v obci Hrušvice na Volyni v tehdejším Polsku. Vychodil sedm tříd obecné školy v Omelanštině. Po příchodu Rudé armády odjel do Rovna a měl být mobilizován do vznikajícího 1. československého armádního sboru. Během mobilizace byl však náletem na město Rovno zraněn a musel být léčen. Po vyléčení vstoupil dne 9. 6. 1944 v Kamenci Podolském do 1. československého armádního sboru, prodělal výcvik radiotelegrafisty a byl zařazen do 3. brigády, se kterou se účastnil bojů o Krosno a Karpatsko-dukelské operace. Po válce demobilizoval a usadil se na Žatecku. Nejdříve pracoval jako soukromý zemědělec, poté jako účetní v JZD. Poté žil v Žatci. Václav Zumr zemřel 21. června 2012.
