Helena Zvánovcová

* 1924

  • „Možná ze všeho nejdůležitější byl sokolský průvod v Praze. Na tribuně stál Gottwald. Stála tam i jeho manželka Marta a komunističtí funkcionáři. A teď ten průvod šel a dostali jsme povel, tribuna byla třeba vpravo: ‚Vlevo hleď!‘ A tak, jak ten průvod šel, všichni otáčeli hlavu na druhou stranu. Ne k tomu Gottwaldovi, abychom zamávali vlaječkami. Na druhou stranu.“

  • „Já jsem začala o tom, že naši dělníci se necítili jako vykořisťovaní a byli to vlastně takoví naši kamarádi. A samozřejmě, že i když mě znali jako malou holku odmala, tak když už jsem byla vdaná, tak mi tykali. Jeden z těch dělníků, když přišel, byl vyučený pekař. Náš tatínek po nějaké době zjistil, že v blízké obci bydlí paní, které zemřel manžel, a byl to pekař. Takže, jak se říká, je spolu dohodil a oni se opravdu vzali, on si tam otevřel pekárnu a paní prodávala koloniál. Od nás brali uhlí. Jednou přišel zaplatit uhlí, které odebral. Takhle nesl stokorunu a říká: ‚Podívej se, stokoruna! Ale nikomu to neříkej, tu jsem dostal, protože jsem byl na komunistické schůzi.‘ Já jsem to opravdu nikomu neřekla. Říkám to dneska vám, protože si myslím, že by to měli lidi vědět. On dostal stokorunu a pak mu sebrali pekárnu. Takže musíme dávat pozor, když nám někdo něco malého dá, aby na druhé straně nám to desetkrát, nebo aspoň dvakrát nesebral.“

  • „V televizi nedávno vystupoval pan Filip, předseda komunistické strany, a říkal, že Prahu neosvobodili vlasovci, ale Rudá armáda. A právě k tomu bych chtěla něco říct. Pan Filip ještě nebyl zdaleka na světě, když my už jsme seděli u rádií a poslouchali vysílání rozhlasu, který volal o pomoc. Volal o pomoc četnictvo, policii, ale taky volal: ‚Vnimanije, vnimanije!‘ [‚Pozor, pozor!‘] Bylo to tenkrát v poledne, kdy se ozvali prvně, a tohleto ‚vnimanije‘ bylo několikrát, tzn. že volali o pomoc Rudou armádu. Rozhlas nám dával vědět, co v té době dělají Němci. Dozvěděli jsme se, že z nějakých sklepů pochytali ženy a děti a postříleli je. A znovu se vždycky ozvalo to, jak volali o pomoc. A nic se nedělo. Další byla zpráva z rozhlasu: ‚Němci před svými tanky ženou ženy a děti, které si vzali jako rukojmí.‘ Všechno tohle jsme hrozně moc prožívali a říkalo se, že Rudá armáda je vlastně u našich hranic. Takže jsme říkali: ‚Ti tam musí být každou chvíli, snad už přijdou!‘ Praha volala úplně zoufale. Až potom tedy, ale nebyla to Rudá armáda, byli to vlasovci. A musíme si to přiznat, že to tak bylo. Tak jako se nesmělo říkat, že Američané osvobodili Plzeň a další města na západě, tak si taky přiznejme, že Prahu osvobodili vlasovci. Potom přišla Rudá armáda, ale... jinak by se naši lidé byli utopili ve vlastní krvi. S flintami si nemohli troufnout na těžkou válečnou techniku a tu měli tenkrát jedině vlasovci. Rudá armáda přišla, až když jim potvrdili, že naše republika bude ve sféře jejich zájmu. A to si musíme přiznat, tak jako jsme si přiznali tu americkou armádu.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    České Budějovice, 04.03.2020

    (audio)
    délka: 01:15:43
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
  • 2

    České Budějovice, 03.06.2020

    (audio)
    délka: 48:29
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Je důležité, aby lidé pro svůj názor nemuseli trpět

Na přednášce v Blatském muzeu
Na přednášce v Blatském muzeu
zdroj: Archiv pamětnice

Helena Zvánovcová se narodila 8. srpna 1924 v jihočeské Soběslavi jako dcera živnostníka. Otec Rudolf Hřebík sloužil za první světové války v československých legiích v Rusku, dědeček z matčiny strany František Ctibor byl v roce 1885 zakládajícím členem soběslavského Sokola, kde Helena Zvánovcová cvičila od svých čtyř let. Zažila dva zákazy a dvě obnovy Sokola. Za války jí hrozilo nucené nasazení, kterému se vyhnula teprve sňatkem v roce 1943. Zúčastnila se XI. všesokolského sletu a průvodu v roce 1948 v Praze, kde si na sletový lístek duchapřítomně poznamenala protikomunistické slogany, které se v sokolském průvodu Prahou objevily. Stále působí jako aktivní členka soběslavské jednoty, po roce 1990 vykonávala funkci vzdělavatelky a dlouholeté místostarostky Sokola Soběslav. Podílela se na uspořádání výstavy ke 130. výročí vzniku soběslavské sokolské organizace v roce 2015. V roce 2020 žila v rodné Soběslavi na Táborsku.