Hermann Wallisch

* 1941

  • "Dodnes si pamatuji, jak Američané ostřelovali město, jak to práskalo a rychle jsem běžel domů, sehnal nějaké dokumenty a něco k jídlu, pak jsem se vrátil do protileteckého krytu. Kryt byl potom bombardován. Kvůli železárně Maxhütte. Ještě si dobře vzpomínám, jak ze stropu ve sklepě stékala omítka. Padala mi do očí, ten písek. Tenkrát jsem trochu brečel. Ještě si moc dobře pamatuju, jak jsme ten kryt museli opustit. Když jsme se odtud dostali, viděli jsme první americké vojáky se zbraněmi v pohotovosti. Pak jsme museli vypochodovat ven. Přišli jsme na volné prostranství, kde nás zkontrolovali. To byly mé první vzpomínky na dětství."

  • "Samozřejmě přicházelo i to, že jsme byli nasazováni na případy pašování, když se objevilo podezření, že se něco děje s pašeráky apod. Tyto případy běžně řešívali celníci. Ale když nebyl dostatek lidí, tak jsme se také zapojili a pozorovali jsme, vyčkávali jsme. Často jsme museli držet hlídky přímo na hranicích, od jednoho hraničního kamene k druhému. To jsme pak byli vždycky dva. Jeden člověk musel mít alespoň jeden samopal, kdyby došlo k nějakým incidentům. Abychom se mohli odpovídajícím způsobem taky bránit. Psovod byl jediný, kdo směl být na trase sám. Pes byl tzv. jeho druhým společníkem, abychom tomu rozuměli. Ale i psovod měl s sebou výzbroj. Jinak když jsme měli hlídky, většinou jsme neměli skoro žádný kontakt s československými vojáky. Ti kontakt také obvykle nevyhledávali."

  • "Vždycky jsme měli problémy s dobytkem. Na hranicích bylo hodně pasoucího se dobytka. Ten dobytek často utíkal a dostal se na bavorskou stranu. Dostal se až do Dietersdorfu. To je čtvrť v Schönsee dva kilometry na východ. Tak jsme si pak hráli na kovboje a chytali jsme ten dobytek. Hranice byla informovaná. Ve Furth im Waldu byl pohraniční komisař, který se vždycky zabýval takovými incidenty a navazoval pak kontakt s českými úřady. Navázal kontakt a řekl, že zvířata putovala do toho a toho úseku. Pak stačilo použít armádu a pár vojáků, chovatele zvířat, a chytili jsme je a přivezli zpátky. Se zvířaty se to stávalo častěji."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Schönsee, 01.08.2023

    (audio)
    délka: 01:28:50
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - PLZ REG ED
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

„Ich weiß aus Erzählungen, wie Eltern ihre Kinder warnten: ‚Pass auf, mein Sohn, dass du die Grenze nicht überschreitest. Wenn du erwischt wirst, bist du weg.“

Hermann Wallisch in 2023
Hermann Wallisch in 2023
zdroj: Memory of Nations

1972 kam Hermann Wallisch zur bayerischen Grenzpolizei in der Stadt Schönsee. „Wir sind oft von einem Grenzstein zum anderen gegangen. Wir waren immer zu zweit. Einer musste eine Maschinenpistole tragen, falls es zu einem Zwischenfall kommen sollte. Bloß der Hundeführer durfte alleine unterwegs sein, aber auch er führte eine Waffe mit.“ Nur wenige Male traf er an der Grenze auf tschechoslowakische Bürger, meist in harmlosen Situationen. Einmal kam jedoch eine Schusswaffe zum Einsatz. Bei diesem Zwischenfall sahen sie während einer nächtlichen Wache eine Person, die einer Aufforderung zur Kontrolle nicht nachkam. Daraufhin wurde ein Warnschuss abgegeben. Später erfuhren Sie, dass es sich bei der Person angeblich um einen Offizier der tschechoslowakischen Staatssicherheit handelte. Der Zeitzeuge erinnerte auch daran, wie ihn 1986 der Fall des ehemaligen Oberstleutnants Johann Dick, der von tschechoslowakischen Grenzsoldaten an der Grenze erschossen wurde, tief bewegte. Diese waren damals wegen der Flucht von zwei Polen in höchster Alarmbereitschaft und wussten in dem Moment nicht, dass sie auf einen deutschen Staatsbürger zielten. Das war nicht der einzige tragische Vorfall. „Unten an der Grenze im Raum Waldmünchen wurde ein Beamter erschossen.“ Wer für die Tat verantwortlich war, ist bis heute nicht geklärt. Text pochází z výstavy Paměť hranice (nejde o překlad životopisu). Der Text stammt aus der Ausstellung Das Gedächtnis der Grenze (es handelt sich nicht um Übersetzung der Biografie).