"Spousta Čechů se s tím potýkala. Jeden můj příbuzný se oženil, už si nepamatuju, s kým, musel si vzít příjmení manželky. Pak jste mohl nastoupit na moskevskou vysokou školu – tam to bylo těžké – a pak jste mohl pracovat ve vojenském podniku v Kyjevě jako inženýr. Jinak byste tam vůbec nebyl."
"Na Čechy se pohlíželo jako na cizince a v časech Stalina jako na agenty – jako že pracujete pro cizí rozvědky, a to byla poprava. Ještě k tomu byly před pár lety otevřeny některé svazky KGB, které se uchovávaly na Ukrajině, a tam je zmíněna moje rodina. Oni někoho zatkli a začal výslech a on si musel vzpomenout na každého člověka. Ve třicátých letech, v Kyjevě – moje babička tam chodila, moje matka i všichni příbuzní chodili do... tam byl český Sokol, české divadlo, český orchestr, to místo se jmenovalo Stromovka. To je jako tady v Čechách."
"Takhle, ono se to měnilo. Na začátku car sliboval ekonomické výhody, ale změnil se car a změnily se podmínky. Nový car vyžadoval, aby ti lidi, co vlastní tu půdu, museli mít ruské občanství, přestoupit do pravoslaví, ale proti tomu jim dal tu výhodu, že nemuseli narukovat do armády. Takže něco za něco. Ti lidi, všichni Češi, byli sedláci... Ono takhle, buď přijmete občanství, nebo vám odeberou půdu a vyhodí vás ze státu. Ale tu půdu oni čestně koupili za své peníze, jistě že museli přistoupit ke změně občanství a změně náboženství. Podle mě pro český národ nebylo náboženství tak silnou překážkou jako pro ostatní národy – tedy podle mého názoru, takže přestoupili."