Herbert Kisza

"Já když to viděl, jak je to okolo zničené, jak elektrárny ničily lesy na horách. Řekl jsem si, že chci být u toho a chci vidět, jak umíme zničit kdysi krásnou krajinu. Samý čmoud, bylo to šílené. Začal jsem malovat, to mě inspirovalo. Vznikaly ekologické obrazy, lidi na to slyšeli, měl jsem úspěchy. V Ústí nad Labem jsem měl velkou výstavu. Chtěli mi jí zavřít, že to jako byla provokace. Pak si to rozmysleli, že prý bych byl moc slavný, kdyby mi zavřeli výstavu. Tak to omezovali, vypínali proud pod záminkou, že se musí šetřit. Výstava byla v kostele sv. Vojtěcha a tam už ve čtyři byla tma, když přišli lidi po práci. Byla to beznaděj. Prodával jsem obrazy v Ústí přes komisi, tak jsem tam musel dvakrát měsíčně jezdit. Cesta byla hrozná, stavěla se silnice číslo třináct, byly objížďky, samé bláto, traktory, náklaďáky, bagry, taky smog. Lidi čekající na zastávce v Bílině ani nebyli vidět. Tak jsem si říkal, že jsem rád, že jsem u toho."

"Hlavní téma maturitní práce z malby jsem měl Život ve Svazarmu. To nám přidělil učitel, to jsme si nemohli vybírat. Měli jsme maturovat v modrých košilích Československého svazu mládeže. Já tu košili vůbec neměl. Tak jsme si je půjčovali, když jsme šli maturovat, vysvlékli jsme se a půjčovali jsme si je. Já už měl po zkoušce, tak jsem si ji vysvlékl a měl jsem jen sako na holém těle. A najednou nám řekli, že máme nastoupit, že nám řeknou výsledky. Já už neměl tu košili, tak jsem si zvedl klopy u saka, aby nebylo vidět, že pod tím nic nemám. Když jsme nastoupili, řekli mi, že si mám to sako upravit, když už jsem tam naposledy. Tak jsem klopy sklopil a viděli, že nemám košili. Byla to taková divná doba."