Naděje Nováková

"Nic nebylo k dostání, všechno bylo na lístky, nic jsme nemohli koupit. To byly, na všechno byly lístky. To bylo ne moc, mléko dostávaly jenom děti, šestnáctinku za den. Tak si umíš představit, jak se vždycky to schovávalo a brali jsme to za tejden, aby bylo mlíko. Chleba, no lautr všechno. A potom tam byly takový neidentifikovaný lístečky a na ty se vždycky vyhlásilo, co se na ně může koupit – hrušky nebo něco takovýho."

"Chodili do školy ty Hitlerjugend, ta mládež Hitlerova. Ty se v tu dobu, když já jsem chodila, vždycky vyvalili a oni ty černý kalhoty, zrzavý košile, hakenkreiz na tom a za pasem dýky, oni měli dýky. A jéžiši, já měla vždycky strach. Protože když bylo obsazení, tak já jsem nosila takovej čepeček bílej s vyšíváním, a to se nic takovýho nesmělo mít, co mělo barvy červeno-modro-bílý. A já jsem to měla vyšitý tím červeno-modro-bílým. Tak mi to strhli ze mě, tak jsem měla z nich strach."