Dagmar Zakopalová

"Tehdy už v kasárnách byli samozřejmě asi dva roky parašutisti. S jejich velícími důstojníky jsme se osobně znala. Pan Košan, Šedina, Bláha. S paní Bláhovou jsem učila, měla matematiku a deskriptivu. A když tato záležitost skončila, byli všichni důstojníci rozprášeni, suspendováni. To bylo ovšem během měsíců. A když jsem se zajímala o osud své bývalé kolegyně paní Bláhové a pana Bláhy, tak jsem se dozvěděla, že ve Vyškově umývala v rámci technických služeb záchodky a pan Bláha dělal závozníka."

"Nejhorší situace nastala v den, kdy si velitel města, sovětský důstojník, jehož hodnost byla asi vysoká a jmenoval se buď Kiril nebo Kirilov, to jsem už zapomněla, zjistil že se vysílá z Prahy rozhlasem a to vysílání ho velice rozčilovalo. A když jsem přišla po obědě do jednací místnostmi, kde jsme se vždycky spolu bavili se starostou a představiteli strany a města, tak vyšel z vedlejší místnosti a zjistil, že všude na náměstí a zřejmě ve všech budovách mluví rozhlas. Vysílání bylo velice emotivní. Lidé plakali, když slyšeli vysílání. Přiznám se, že jsem kamuflovala své oči černými brýlemi, protože jsme byla uplakaná také, A krve by se ve mně nedořezal, když ke mně přistoupil tento sovětský velitel a řekl mi: Okamžitě přeložte, že bude zastaveno vysílání rozhlasem a pokud se tam neučiní, použiju vojenské moci, což znamenalo střelba."

"Jenomže háček byl v tom, že bylo vysílání nejenom státním rozhlasem, ale také vysíláním po drátě. To dneska už mladá generace nezná. A to zastavit tehdy v té situaci nešlo. Stejně tak jako nešlo zastavit vysílání státního rozhlasu. Ale ta hrozba použité vojenské moci mě děsila. Nedokázala jsme to přeložit, poněvadž tento instrument neznají a tento velitel se pásl a kochal tím, jak jsme rozčilená a marné bylo moje vysvětlování, že to ovlivnit nelze. Hlavně ten, jak jsme tehdy říkávali Dráťák. A tak jsme si najednou v rozpoložení mysli všimla, že kousek od nás u stolu stojí další důstojník. A když se na mne díval, jak tápu a nevím, jak s tím rozhlasem po drátě, jak to udělat a přeložit. Tak mu to vysvětlil, přeložil a ten někam odešel. Čili zlost přešla , ale rozpaky zůstaly, poněvadž jsem si uvědomila, že tento mladý důstojník všemu rozumí o čem jsme se bavili a co překládám."