Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Keilylli de la Mora Valle (* 1993)

• nace en la provincia de Cienfuegos, Cuba, el 31 de enero de 1993

• su madre se llama Saray Valle Pérez y su padre Luis Alberto De La Mora

• estudió en una escuela de deportes hasta el tercer grado

• tuvo poca adaptación en los centros escolares donde estudiaba

• fue campeona nacional en el deporte Vela en sexto grado de primaria

• abandonó los estudios en onceno grado del Preuniversitario

• fue asediada por la policía y la Seguridad del Estado por el solo hecho de haber tenido dos parejas extranjeros

• fue sancionada a dos años de privación de libertad a la edad de 20 años

• militando en la oposición cumplió una condena de nueve meses de cárcel

• realizó una huelga de hambre en prisión e intentó suicidarse dos veces debido al maltrato psicológico y físico al que estaba siendo sometida

• reside en la provincia de Cienfuegos, Cuba, de donde es oriunda

Českojazyčná verze příběhu následuje po španělské verzi:

Según sus mismas palabras: “El cienfueguero, como digo yo, siempre ha sido un pueblo carnero”. Este epíteto, utilizado en Cuba para referirse a aquella persona que es capaz de aguantar las injusticias del gobierno, no es algo que caracterice a Keilyllí De la Mora Valle. Lo demuestra su accionar en las filas de la oposición en la isla, desde, aproximadamente, el año 2015.

Rebelde

Keilyllí nace en la ciudad de Cienfuegos, Cuba, el 31 de enero de 1993. Estos años marcaron la existencia de las personas que nacieron por estas fechas, ya que Cuba atravesaba una de sus peores crisis económicas y sociales; el llamado Período especial: “Tuve la suerte de no haber pasado hambre ni necesidades en esa época, ya que mi abuelo era gallego y nos mandaban muchas cosas desde España, donde estaba mi familia. A mí me criaron mis abuelos, porque mi mamá, llamada Saray Valle, me parió a los 18 años; era prácticamente una niña Mi papá se llama Luis Alberto De La Mora y estudió en la Escuela de Iniciación Deportiva Escolar [EIDE][1] y luego se dedicó a la albañilería . Por lo tanto, no recuerdo haber pasado necesidad alguna”. El conocido Período especial, fue un abismo económico que sufrió el gobierno de los Castro, luego de la caída del campo socialista de la extinta Unión Soviética. Aclarar que, por la década de 1980, la isla era uno de los principales socios económicos de la URSS, y esta, en cambio, mantenía bases militares y de espionaje en ese territorio ubicado en el mar Caribe, a solo 90 millas de los Estados Unidos[2].

El deporte

El deporte siempre fue algo que sedujo a Keilyllí De La Mora Valle. Ella, como su padre, también quería pertenecer al gremio: “Empecé a estudiar el grado Preescolar en el Círculo infantil: Luego pasé a estudiar desde primer grado hasta tercero de primaria en la Pre-EIDE de Cienfuegos, la especialidad de gimnástica, pero no me gustaba mucho, por lo que también practiqué judo. Debido a mi poca adaptación a la escuela, me cambiaron de centro escolar y me llevaron para la primaria William Soler Ledea, donde estuve desde tercer grado hasta quinto y de ahí me volví a pasar para la EIDE, donde hice el sexto grado de primaria. La secundaria la hice en el centro, Juan Olay. Cursé el Preuniversitario hasta onceno grado, que abandoné la escuela, por lo tanto, solo tengo noveno grado de estudios. A ver, a mí siempre me gustó mi deporte, Vela, pero hubo cosas que me troncharon el camino, como por ejemplo; no me dieron la ESPA [Escuelas Superiores de Perfeccionamiento de Atletas]. Fui campeona nacional en Vela en sexto grado de primaria, pero la corrupción me hizo no obtener buenos puestos entre los atletas nacionales. A partir de que abandono mis estudios, comenzaron los problemas con el gobierno”.

Comienza la persecución

Ser “jinetera” en Cuba, es sinónimo de prostitución, asedio al turismo, una lacra la cual rechaza el gobierno, pero no es menos cierto que la isla, desde hace muchos años, se ha convertido en el paraíso sexual para extranjeros que la visitan[3]. Keilyllí fue amenazada por la policía política cubana y por la Seguridad del estado por tal motivo: “A los 18 años conocí a mi primera pareja. Era un extranjero, con el cual mantuve una relación de un año y algunos meses. Luego de separarme, conozco a un italiano que también fue pareja mía. Yo nunca ejercí la prostitución. Simplemente salía a fiestas y conocía gente. A partir de ahí comencé a tener problemas con la policía, que llegaban a las fiestas donde me encontraba y me llevaban detenida. A los 20 años caigo presa por primera vez que cumplí una condena de dos años, de 2013 hasta 2015, por Peligrosidad social. Estos dos años me cambiaron la vida”.

“Quiero luchar contra los corruptos”

Existen testimonios de personas, sobre todo mujeres, que han sufrido el abuso de poder en las cárceles cubanas[4] y la entrevistada no quedaría exenta de estas injusticias: “Las sancionadas, porque así nos llamaban en 2013 y 2015, nos ponían a limpiar en los lugares del MININT[5] y allí conocí la corrupción, el uso del poder, el uso de un uniforme y para lo que lo usan verdaderamente. Luego de esto es que me doy cuenta de que quería luchar contra los corruptos, a pesar de que sabía que podían pasarme cosas malas. Por eso, cuando salgo de prisión, voy hasta casa del opositor cienfueguero, Raúl González González. A partir de ahí me empezaron a molestar mucho más la policía y la Seguridad del estado. Empezaron a llegar citaciones para interrogatorios, a mi casa, me vigilaban, además de que también había empezado a militar en la Unión Patriótica de Cuba [UNPACU[6]]. Es por ello que vuelvo a caer presa, esta vez por motivos políticos”. Al momento de grabarse esta entrevista, la testigo, Keilyllí De La Mora valle, mantiene una sanción de prisión domiciliaria, vigente hasta el 28 de noviembre del año en curso.

Presión internacional

A lo largo de la historia se ha demostrado de que la presión internacional juega un papel fundamental para conseguir los logros necesarios o para visibilizar causas: “En esta última condena, estuve nueve meses y unos días presa, pero estoy segura de que lo que me salvó fue la presión internacional. Luego que salí de la cárcel me fui enterando poco a poco todo lo que se estaba haciendo desde el exilio, para darle visibilidad a mi caso, totalmente injusto”. Varias fueron las iniciativas gestadas desde dentro y fuera de la isla para obtener la liberación[7] de Keilyllí.

Violencia en carne propia

“En esta última condena la pasé muy mal”, prosigue contando Keilyllí “fueron meses muy malos para mí, porque viví la violencia en carne propia. Puedo decir que en varios momentos perdí los cabales, fui débil, porque me estaban ejerciendo muchísima presión en la cárcel. Es por ello que, entrando a cumplir esta última condena, comienzo una huelga de hambre y a los pocos días me trasladaron a un centro psiquiátrico, donde fui torturada física y psicológicamente. De regreso a la prisión, me intenté suicidar dos veces. La primera vez me intenté ahorcar y la segunda, me clavé una aguja en el abdomen. No se puede explicar con palabras lo que uno siente en esos momentos, pero la presión pudo conmigo”.

11J

El domingo 11 de julio de 2021, pasó a la historia como el día en que el pueblo cubano dijo basta de tanto maltrato, miseria, hambre y mentira. Casi todas las provincias del país tuvieron presencia de manifestaciones sociales y Cienfuegos fue una de ellas: “El 11 de julio yo salí de camino a la manifestación que se estaba dando en la provincia, y casi llegando, en la calle Argüelles, la Seguridad del estado me detuvo, me montaron en un carro y me tuvieron presa 72 horas. Pero digo algo fuerte y claro, nunca me voy a arrepentir de las cosas que he hecho. Me da mucho orgullo saber que mi pueblo está despertando. Creo que, para reclamar derechos, no hace falta pedir permiso”, concluye Keilyllí.

 

[1] EIDE: Escuela de Iniciación Deportiva Escolar, creadas luego del Triunfo de la Revolución, el Primero de enero de 1959, específicamente en el año 1965, donde estudiarían los futuros deportistas de la nación

[2] Bases militares de la URSS en Cuba: Las bases militares soviéticas y rusas en el extranjero - 08.10.2016, Sputnik Mundo (sputniknews.com)

[3] Turismo sexual en Cuba: Jineteras: El lado oscuro del turismo sexual en Cuba - Bing video

[4] Abusos de poder en cárceles cubanas: MALTRATOS, ABUSOS Y PALIZAS EN LAS CÁRCELES CUBANAS (observatoriocubano.com) MOVIMIENTO DE DERECHOS HUMANOS „10 DE DICIEMBRE“: ABUSO EN LAS PRISIONES CUBANAS (derechoshumanos10dediciembre.blogspot.com) Memory of nations ha entrevistado a varias personas que fueron presas en el Gobierno de Fidel Castro. Siga este link para conocer uno de los ejemplos: Search | Memory of Nations

[5] MININT: Ministerio del Interior de la República de Cuba, fue creado mediante la Ley No. 940 del 6 de junio de 1961, para salvaguardar los intereses del gobierno cubano

[6] UNPACU: Unión Patriótica de Cuba | UNPACU - Una Cuba con todos y para el bien de todos

[7] Acciones para liberación de Keilyllí: Activistas se suman al ayuno por la libertad de Keilylli De La Mora Valle (cubanet.org)

 

Český jazyk:

Podle jejích vlastních slov: „Obyvatelé provincie Cienfuegos, tedy cienfuegueros, jak je nazývám já, byli vždycky velice houževnatí,“ tedy pueblo carnero ve španělském originále, které by se doslovně dalo přeložit jako „beraní lid“. Tento přívlastek, který se na Kubě používá pro ty, kteří jsou schopní ustát nespravedlivé počínání vlády, není něco, co by zrovna vystihovalo Keilyllí De la Mora Valle. Důkazem toho je její aktivita v řadách opozice na ostrově, a to již zhruba od roku 2015.

Rebelka

Keilyllí se narodila ve městě Cienfuegos na Kubě 31. ledna 1993. Tyto roky výrazně poznamenaly životy těch, kteří se v tom období narodili, neboť Kuba procházela jednou z nejhorších ekonomických a společenských krizí, takzvaným zvláštním obdobím: „Měla jsem štěstí, že jsem v té době netrpěla hlady ani jiným druhem nedostatku, protože můj dědeček byl Galicijec a ze Španělska, kde se nacházela moje rodina, nám posílali hodně věcí. Mě vychovali moji prarodiče, protože moje matka, jménem Saray Valle, mě porodila ve svých 18 letech, byla v podstatě dítě. Můj otec se jmenuje Luis Alberto De La Mora a vystudoval Školu zasvěcení do tělesné výchovy [Escuela de Iniciación Deportiva Escolar, EIDE][1], načež se věnoval zedničině. Nevybavuju si tak, že bych jakkoli strádala.“ Nechvalně proslulé zvláštní období byla ekonomická propast, do které zemi dostala vláda Castrů poté, co se zhroutil socialistický blok zaniklého Sovětského svazu. Je třeba připomenout, že v 80. letech byl ostrov jedním z hlavních ekonomických partnerů SSSR, zatímco Sovětský svaz udržoval na tomto území v Karibském moři vojenské a špionážní jednotky pouhých 150 km od Spojených států[2].

Sport

Sport bylo něco, co Keilyllí De La Mora Valle uchvátilo. Stejně jako její otec i ona chtěla patřit do sportovního svazu: „Ve školce Círculo Infantil jsem začala docházet do předškolního ročníku. Pak jsem od první až do třetí třídy docházela na základní školu Pre-EIDE ve Cienfuegos s gymnastickým zaměřením, ale to mě moc nebavilo, tak jsem chodila navíc i na judo. Ve škole jsem však měla problémy se přizpůsobit, a proto mě přeložili jinam, do základní školy Williama Solera Ledey, kde jsem byla od třetí až po pátou třídu, a odtamtud jsem se znovu vrátila na EIDE, kde jsem strávila šestý ročník základní školy. Na střední jsem chodila do centra města na školu Juana Olaye. Absolvovala jsem přípravný univerzitní institut až do jedenáctého ročníku, kdy jsem ze školy odešla. Dokončila jsem tak pouze devátý ročník. Vždycky mě bavil sport, plachtění, ale vždycky tam bylo něco, co mi zmařilo moje plány, jako že mě třeba nepřijali na vysokou atletickou školu [Escuelas Superiores de Perfeccionamiento de Atletas, ESPA]. V šestém ročníku základní školy jsem byla národní šampionkou v plachtění, ale kvůli korupci jsem nezískala dobré umístění mezi atlety národní reprezentace. Od chvíle, kdy jsem zanechala studií, začaly moje problémy s vládou.“

Začátek perzekuce

Být na Kubě „jinetera“ znamená to samé co prostitutka, vada na kráse turistiky, u které vláda dělá, že neexistuje, ale to nic nemění na tom, že ostrov je už spoustu let sexuálním rájem cizinců, kteří sem jezdí[3]. Keilyllí vyhrožovala kubánská politická policie a Státní bezpečnost z následujícího důvodu: „V 18 letech jsem poznala svého prvního přítele. Byl to cizinec a udržovala jsem s ním vztah zhruba rok a několik měsíců. Po rozchodu jsem poznala jednoho Itala, ze kterého se také stal můj přítel. Nikdy jsem se nevěnovala prostituci. Prostě jsem se chodila ven bavit a poznávala nové lidi. Kvůli tomu jsem ale začala mít problémy s policií, která dělala zátahy na party, kde jsem byla, zadržela mě a odvedla si mě pryč. Ve 20 letech jsem byla uvězněná poprvé a odpykala jsem si dvouletý trest, to bylo v letech 2013 až 2015, protože jsem představovala hrozbu pro společnost. Ty dva roky mi změnily život.“

„Chci bojovat proti korupci“

Existují svědectví lidí, především žen, které byly v kubánských věznicích[4] zneužívány, přičemž ani Keylillí nebyla této nespravedlnosti ušetřena: „Jako trestankyně nás v letech 2013 a 2015 nechávali uklízet prostory MININT[5] a tam jsem se setkala s korupcí, se zneužíváním moci a uniformy včetně toho, k čemu ve skutečnosti slouží. Potom si pamatuju, že jsem chtěla proti korupci bojovat, přestože jsem věděla, že se pouštím na tenký led. Proto když jsem vyšla ven z vězení, zamířila jsem do domu člena opozice ve Cienfuegos, Raúla Gonzáleze Gonzáleze. Od té chvíle mi začala policie a Státní bezpečnost dělat mnohem větší problémy. Začala mi chodit předvolání k výslechům, chodili ke mně domů a hlídali mě. Navíc jsem v té době taky začala bojovat v rámci Unión Patriótica de Cuba [UNPACU[6]]. Znovu jsem tak skončila ve vězení, tentokrát z politických důvodů. V době, kdy se tento rozhovor natáčel, si svědkyně, tedy Keilyllí De La Mora Valle, odpykává trest domácího vězení, který skončí 28. listopadu tohoto roku.

Mezinárodní tlak

V průběhu historie se ukázalo, že mezinárodní tlak hraje zásadní roli v dosahování nezbytných cílů a poukázání na to, co se skutečně děje: „Po tom druhém odsouzení jsem strávila ve vězení celkem devět měsíců a několik dní, ale jsem si jistá, že to, co mě zachránilo, byl mezinárodní nátlak. Potom, co jsem vyšla z vězení ven, jsem se postupně dozvídala, co se dělalo zvenčí v exilu, aby se můj případ zcela nespravedlivého odsouzení zviditelnil. Za osvobození[7] Keilyllí vzniklo na ostrově i mimo něj několik iniciativ.

Násilí na vlastní kůži

„Druhý trest jsem prožívala velice špatně,“ pokračuje ve vyprávění Keilyllí. „Byly to pro mě strašné měsíce, protože jsem zažila násilí na vlastní kůži. Několikrát jsem nebyla zcela při smyslech, byla jsem zesláblá, protože na mě ve vězení vyvíjeli strašlivý nátlak. Proto jsem při nástupu na tenhle poslední trest zahájila hladovku a po několika dnech mě přesunuli do psychiatrické léčebny, kde mě fyzicky a psychicky mučili. Po návratu do vězení jsem se dvakrát pokusila o sebevraždu. Poprvé jsem se pokusila oběsit a podruhé jsem si vrazila do břicha jehlu. Nejde vyjádřit slovy, co člověk v těch chvílích cítí, ale tohle byl výsledek toho příšerného tlaku.“

11. července 2021

Neděle 11. července 2021, označovaná dle španělského junio – červenec, jako 11J, vstoupila do historie jako den, kdy kubánský lid řekl, že dost už bylo špatného zacházení, chudoby, hladu a lží. Téměř všechny provincie v zemi se zúčastnily demonstrací, tedy včetně Cienfuegos: 11. července jsem se vydala na demonstraci, která se v provincii konala, a když už jsem tam skoro byla, v ulici Argüelles mě Státní bezpečnost zadržela, posadili mě do auta a po dobu 72 hodin mě zadrželi. Ale říkám nahlas a naprosto jasně, že nikdy nebudu litovat věcí, které jsem udělala. Jsem velice hrdá, že se kubánský národ probouzí. Myslím, že abychom se domáhali našich práv, neměli bychom se nikoho prosit,“ uzavírá Keilyllí.

 

[1] EIDE: Escuela de Iniciación Deportiva Escolar, tedy jedna ze škol zasvěcení do tělesné výchovy, které vznikly po vítězství revoluce 1. ledna 1959, a zejména pak v roce 1965, kde studovali budoucí národní sportovci

[2] Vojenské základny SSSR na Kubě: Las bases militares soviéticas y rusas en el extranjero - 08.10.2016, Sputnik Mundo (sputniknews.com)

[3] Sexuální turistika na Kubě: Jineteras: El lado oscuro del turismo sexual en Cuba - Bing video

[4] Zneužívání moci v kubánských věznicích: MALTRATOS, ABUSOS Y PALIZAS EN LAS CÁRCELES CUBANAS (observatoriocubano.com) MOVIMIENTO DE DERECHOS HUMANOS „10 DE DICIEMBRE“: (derechoshumanos10dediciembre.blogspot.com) Paměť národů uskutečnila rozhovory s několika lidmi, které vláda Fidela Castra uvěznila. Pod tímto odkazem naleznete několik příkladů: Hledat | Paměť národa

[5] MININT: Ministerstvo vnitra Kubánské republiky, které založil zákon č. 940 ze dne 6. června 1961, aby hájil zájmy kubánské vlády

[6] UNPACU: Kubánská patriotická unie | UNPACU – Kuba pro všechny a pro dobro všech

[7] Akce za osvobození Keilyllí: Activistas se suman al ayuno por la libertad de Keilylli De La Mora Valle (cubanet.org)