Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Roberto Quiñones Lores (* 1967)

• nació el 18 de mayo 1967 en la ciudad de Baracoa, República de Cuba

• escritor, expreso político, opositor al régimen comunista

• al terminar sus estudios en 1989, se mudó a La Habana para incorporarse al “Movimiento Cubano de Jóvenes por la Democracia”, liderado por el disidente Néstor Rodríguez Lobaina

• en 1990 fue sancionado por propaganda enemiga a cuatro años en la prisión el “Combinado de Guantánamo”

• en la cárcel enfrentó a los “Chicos Malos”, un grupo formado por las guardias y dirigentes de la cárcel, que usaba la violencia como una manera de torturar, amenazar y controlar a los reclusos

• en 1997 fue detenido nuevamente y condenado a la privación de libertad de un año

• durante su segundo encarcelamiento Roberto sufrió mucho y logró salir solamente gracias a su fe en el Dios

• su hijo y su familia rechazan cualquier contacto con él, por sus actividades en contra el Gobierno

• hoy en día residen en Baracoa, como expreso político se le complica conseguir algún empleo y, además, es objeto de la persecución y vigilancia constante por parte del régimen comunista

Českojazyčná verze textu následuje po španělské verzi:

“Quiero decir al mundo que estoy aquí, luchando. Yo hasta el final. Cuba va a cambiar”, subraya su mensaje Roberto Quiñones Lores, expreso política del régimen comunista, quien por su actividad antigubernamental perdió no solo 5 años de la vida en varias cárceles cubanas, pero también contacto con su familia.

Expulsado por no tirar huevos

Roberto Quiñones Lores nació el 18 de mayo 1967 en la ciudad de Baracoa. Roberto fue expulsado de la primaria por rechazar a participar en los actos de repudio en el año 1980, cuando en Cuba culminó la crisis social vinculada con los eventos en la Embajada de Perú[1]. En aquel momento miles de cubanos querían salir de su país tras la dicha embajada. “En la época de los eventos de la Embajada de Perú hubo mucho abuso. Me dijeron en la escuela: ‘¿Tú no vas a participar en la manifestación de los estudiantes de la juventud’? Dije que no y, me expulsaron por eso. A una señora viajando a La Habana tiraban piedras y huevos, yo no quería hacer eso”, explica. Sus estudios continuaron en el Politécnico, sin embargo, en 1989 se manifestó en contra del régimen comunista en el Parque Central de Baracoa, lo que le causó cuatro meses en la prisión. Es importante mencionar que, en aquella época, no era muy común hablar abiertamente en contra del Gobierno cubano. Al salir de la cárcel decidió mudarse a La Habana, dónde se incorporó a la organización independiente “Movimiento Cubano de Jóvenes por la Democracia”[2], liderada por el disidente Néstor Rodríguez Lobaina[3]. Poco después, en 1990, fue sancionado a la privación de libertad por propaganda enemiga, por publicar unos postales anticastristas.

Combinado de la Muerte de Guantánamo

Primeros 20 días de su detención pasó en las Operaciones de la Seguridad del Estado en la ciudad de Guantánamo, los que desea borrar de su memoria - por las investigaciones con torturas, amenazas, golpes y abundante violencia hacia su persona. El Tribunal en Santiago de Cuba solicitaba cinco años de la privación de libertad, no obstante, al final fue condenado a cuatro años en el “Combinado de Guantánamo”. Roberto subraya: “No me arrepiento de nada. Ni que perdí mi juventud, ni que fueron terribles esos cuatro años”. Entre las historias horrorosas de la prisión Roberto menciona los frecuentes intentos de matarlo en ataques organizados por otros reclusos o por las guardias: “En la prisión había mucho asesinato, a golpes. Una vez me llevaron al comedor, dónde un hombre con palo intentó a matarme. Me dio hacia la cara, gracias a Dios gané. Paré su golpe, me defendí, ahí en el Combinado de la Muerte de Guantánamo”, rememora Roberto.

Los “Chicos Malos” no tenían compasión

Según Roberto, el primer enemigo de los reclusos representa la mala alimentación: “Los prisioneros en el Combinado, hasta el día de hoy, han comido solamente agua de azúcar con pan, viven un trato muy malo. Los presos les pegan a otros presos, chivatean, no hay sinceridad. Te mandan a matar por cualquier información. También, la atención hacia los familiares ha sido muy mala. Si no te portas bien, te quitan los beneficios”, añade Roberto. Además, en el “Combinado de Guantánamo” Roberto vivió la época de los “Chicos Malos”, que era un pelotón de guardias violentas. “El jefe se llamaba Fonseca, andaban con bastones de goma y no hablaban con nadie. Eran guardias terroristas. Te arrastraban, te caían a puñetazos, tenían botas llenas de sangre. Se metían a los cubículos de los reclusos…Silencio era sagrado, de lo contrario, te sacaban a patadas brutalmente. No tenían compasión con nadie”, recuerda el trato cruel y menciona: “También usaban una trenza de alambre. O te quitaban el agua de la celda, plantado era plantado, ni agua podía tomar. Este método se está utilizando actualmente, o convierten a los médicos en asesinatos, están creando médicos para volverlos mercenarios, en prisiones y hospitales”. Roberto salió a la libertad en febrero 1994 y, en agosto del mismo año lo visitó la Seguridad del Estado en su casa, para insistirle que se fuera del país, pero Roberto les dio una respuesta más que clara: “¡Patria y vida, yo de Cuba no me voy”!

De la cárcel salí sin alma

En 1997 Roberto fue detenido nuevamente en La Habana, de dónde lo trasladaron al “Combinado de Guantánamo”, al Destacamento 4ª. “¿Roberto, tú te sigues jodiendo? ¡Te traigo tu libertad, fírmala aquí para que te vayas”! gritaron a Roberto para obligarle firmar documentos emitidos por la Seguridad del Estado, lo que Roberto rechazó, pero al final tuvo que firmar. La firma no resultó en su libertad, al contrario, lo transportaron al Centro de Detención en Baracoa, de ahí a La Habana, dónde lo sancionaron a un año de la privación de libertad. Estos 365 días le agregaron a los cuatro meses que ya había llevado en la prisión llamada “1580” en La Habana, esperando el juicio. “Cuando fui sancionado a un año, salí sin alma, salí sin vida, pero gracias a Dios tenía un espíritu. Salía a buscar trabajo, no había, no me lo daban…despreciado, no tenía ayuda de nadie…Pero aquí estoy a frente de la patria, de la libertad, estamos luchando para ella”, subraya Roberto y explica: “No podía hacer una familia, mi vida ha sido desastre. No pertenezco a ninguna organización de disidencia, he hecho todo de corazón, con amor”. Al salir de la prisión se dedicó a varios “trabajitos”, ya que como expreso político se le ha complicado conseguir un empleo. Roberto es objeto de la persecución intensa del régimen comunista. En octubre 2021 le decomisaron 97 ladrillos de su casa. “Aplican prejuicios sociales, estoy marcado como enemigo. Los vecinos me vigilan y cuando salgo de la casa, avisan a la policía directamente. Me están gritando para que me metan preso, me han atacado en la calle, a mi novia también”, lamenta.

Mi vida personal va a cambiar, cuando la política en Cuba cambie

Roberto Quiñones en su testimonio subraya que, después de los eventos del 11 de julio 2021[4], cuando pasaron masivas protestas en todo el país, el nivel de represión hacia la población cubana ha aumentado. “Incrementó también la militarización y la violencia. En Baracoa estuvo manifestando una señora, decía ‘El pueblo tiene hambre, necesidad, abajo el comunismo, abajo el terrorismo’, la dieron incontable golpes”, describe las prácticas del régimen comunista y describe: “Se meten a tu casa, se llevan libros, celulares, se llevaron mis libretas, porque yo soy escritor, se llevaron mis canciones. En Cuba no existe libertad, en Cuba no existen derechos humanos”. Otra medida de represión que ocupa la policía estatal con frecuencia son las multas - de cuatro o cinco mil pesos cubanos, sumas que son imposibles de pagar con un ingreso promedio de Cuba. Lamentablemente, a Roberto le han tocado las manipulaciones y amenazas de sus familiares por la policía estatal, por lo cual perdió contacto con su hijo: “Mi hijo no viene a verme en la casa, le metieron electrochoques a la cabeza, diciéndole tu papá hace esto y esto…pero yo no soy terrorista, soy patriota que lucha por el amor y por la paz. Mi familia está en contra de mí también. Así vivo la vida. Mi vida personal va a cambiar, cuando la política en Cuba cambie”, expresa su deseo. Roberto está convencido de que, el cambio del rumbo de su patria depende del pueblo cubano, sin embargo, es un camino largo: “El pueblo cubano siente temor de morir. El pueblo cubano tiene que levantar esta estirpe de lo valiente, mambise [guerrilleros independentistas cubanos]. El pueblo cubano tiene que leer un poco más los libros de José Martí”,  llama la atención de todos los cubanos y así cierra su testimonio: “Quiero decir al mundo que estoy aquí, luchando. Yo hasta el final. Cuba va a cambiar”.

 

[1] Más información sobre el incidente en la Embajada de Perú en agosto 1980 aquí: https://www.elnuevoherald.com/noticias/mundo/america-latina/article118881378.html o https://www.youtube.com/watch?v=ZqNiksxPnvY

[2] Blog del “Movimiento Cubano de Jóvenes por la Democracia”, organización opositora al régimen comunista en Cuba, aquí: https://forojuvenil.wordpress.com/

[3] Néstor Rodríguez Lobaina nació el 27 de abril 1965, es disidente pacífico contra el régimen cubano. Más información aquí: https://www.radiotelevisionmarti.com/a/258164.html

 

[4] Más información sobre las marchas y protestas el 11 de julio 2021 aquí: https://www.dw.com/es/cuba-qu%C3%A9-pas%C3%B3-con-los-manifestantes-y-las-demandas-del-11j/a-59140138

 

Česká verze:

„Chci, aby svět věděl, že jsem pořád tady a budu dál bojovat. Vytrvám až do konce. Kuba se změní,“ vyzdvihuje své poselství Roberto Quiñones Lores, bývalý politický vězeň komunistického režimu, který vzhledem ke svým protivládním aktivitám nejen že ztratil pět let života v různých kubánských věznicích, ale také přišel o kontakt se svou rodinou.

Vyloučen, protože nechtěl házet po lidech vajíčka

Roberto Quiñones Lores se narodil 18. května 1967 ve městě Baracoa. Byl vyloučen ze základní školy, protože se odmítl účastnit aktů zavržení v roce 1980, kdy na Kubě vrcholila společenská krize v souvislosti s událostmi na peruánské ambasádě[1]. V té chvíli chtěly ze země přes tuto ambasádu odejít tisíce Kubánců. „V době událostí na peruánské ambasádě docházelo ke značnému zneužívání. Ve škole se mně zeptali: ‚Ty nepůjdeš na studentskou demonstraci mládeže?‘ Já řekl že ne, a tak mě vyloučili. Po jedné paní, která přijížděla do Havany, házeli kamení a vejce, a já jsem tohle dělat nechtěl,“ vysvětluje. Ve studiích dál pokračoval na Polytechnickém ústavu, ovšem v roce 1989 protestoval proti komunistickému režimu v centrálním parku v Baracoe, čímž si vysloužil čtyři měsíce ve vězení. Je důležité zmínit, že v té době nebylo příliš běžné se na veřejnosti vyjadřovat proti kubánské vládě. Potom, co vyšel ven z vězení, se rozhodl přestěhovat do Havany, kde se stal členem Kubánského hnutí mládeže pro demokracii[2], v jehož čele stál disident Néstor Rodríguez Lobaina[3]. Krátce poté byl v roce 1990 odsouzen k trestu odnětí svobody za nepřátelskou propagandu, konkrétně za vylepování proticastrovských plakátů.

Tanec se smrtí ve věznici Combinado de Guantánamo

Prvních dvacet dní svého uvěznění strávil na stanici Státní bezpečnosti ve městě Guantánamo. Kvůli výslechům s mučením, výhružkám, bití a násilnému chování vůči své osobě by je nejraději zcela vymazal z paměti. Soud v Santiagu de Cuba pro něj požadoval pětiletý trest odnětí svobody, nakonec byl však odsouzen ke čtyřem letům ve věznici Combinado de Guantánamo. Roberto zdůrazňuje: „Ničeho nelituji. Ani toho, že jsem přišel o celé mládí, ani těch strašlivých čtyřech let.“ Mezi příšernými historkami z vězení Roberto zmiňuje časté pokusy o to ho zabít v rámci útoků, které plánovali spoluvězni nebo dozorci: „Ve vězení docházelo k hodně vraždám, některé trestance umlátili. Jednou mě dovedli do kantýny, kde se mě jeden muž pokusil usmrtit holí. Praštil mě do obličeje, díky Bohu jsem ho přemohl. V tom lítém boji o přežití v Combinado de Guantánamo jsem jeho úder zastavil a bránil se,“ vzpomíná Roberto.

Chicos Malos se s tím nepárali

Podle Roberta představuje pro vězně největší hrozbu špatná strava: „Trestanci v Combinadu dodnes dostávají k jídlu jen slazenou vodu a pečivo, nakládají s nimi velice špatně. Jedni vězni bijí druhé, donášejí na ně, jsou tam falešné vztahy. Pošlou tě zabíjet pod jakoukoli záminkou. Stejně tak i přístup k rodinným příslušníkům je dost hrozný. Když se nechováte podle jejich představ, seberou vám všechny výhody,“ doplňuje Roberto. Ve věznici Combinado de Guantánamo navíc Roberto zažil období takzvaných Chicos Malos, což byla četa násilnických dozorců. „Jejich vedoucí se jmenoval Fonseca, chodili s gumovými holemi a s nikým se nebavili. Byli to přímo terorističtí dozorci. Přitáhli si vás k sobě, pěstmi vás srazili k zemi, měli boty celé od krve. Kolikrát vlezli do cel přímo k vězňům… v takové situaci byla zcela zásadní být potichu, jinak vás brutálně zkopali a vytáhli ven. Neměli soucit vůbec s nikým,“ vybavuje si Roberto kruté zacházení a dodává: „používali i ostnatý drát. Nebo vám z cely odnesli vodu a zůstali jste tam úplně na suchu. Tahle metoda se používá teď, nebo taky dělají to, že lékaře promění ve vrahy. Nechávají vystudovat lékaře, aby se z nich následně stali nájemní vrazi ve věznicích i v nemocnicích.“ Roberto vyšel na svobodu v únoru 1994, načež k němu domů v srpnu téhož roku zavítala Státní bezpečnost a naléhala, aby odešel ze země, avšak Roberto jim odpověděl velmi jasně: „Za vlast a za život, já Kubu neopustím!“

Z vězení jsem vyšel úplně bez duše

V roce 1997 byl Roberto opět zadržen v Havaně, odkud ho přemístili do věznice Combinado de Guantánamo na jednotku 4ª. „Roberto, ty už seš zase v lochu? My ti dáme svobodu, podepiš tady tohle a seš volnej!“ řvali na něj, aby ho přinutili podepsat dokumenty, které vydala Státní bezpečnost. Roberto odmítl, ale nakonec mu nezbývalo než je skutečně podepsat. Podpis však k jeho propuštění nevedl, naopak ho přemístili do detenčního centra v Baracoe a odtamtud do Havany, kde ho odsoudili k ročnímu trestu odnětí svobody. Těchto 365 dní mu přidali ke čtyřem měsícům, které si již odpykal ve věznici nazývané 1580 v Havaně, kdy čekal na rozsudek. „Potom, co mi přiklepli další jeden rok, jsem z vězení vyšel jako bez duše, úplně bez života. Jen díky Bohu jsem se udržel při smyslech. Začal jsem si hledat práci, ale nemohl jsem žádnou najít, nechtěli mi ji dát. Všichni mnou opovrhovali a nikdo mi nechtěl pomoct. Pořád tu ale jsem a bojuji za svou vlast a za svobodu, za tu je třeba bojovat,“ vyzdvihuje Roberto a doplňuje: „Nemohl jsem si založit vlastní rodinu, celý můj život je katastrofa. Nepatřím k žádné disidentské organizaci, všechno, co dělám, dělám z vlastního přesvědčení a z lásky ke své zemi.“ Po propuštění dělal tu a tam různou práci, protože jako bývalému politickému vězni je pro něj složité najít si stále zaměstnání. Roberta komunistický režim neustále intenzivně pronásleduje. V říjnu 2021 mu zabavili z domu 97 cihel. „Mají vůči mně předsudky, jsem stigmatizovaný jako nepřítel lidu. Sousedi na mě dohlížejí, a jakmile vyjdu ven z domu, okamžitě to nahlásí policii. Křičí na mě, aby mě uvěznili, napadli mě na ulici, stejně tak moji přítelkyni,“ stěžuje si.

Můj osobní život se změní, až se na Kubě změní politický režim

Roberto Quiñones ve svém svědectví zdůrazňuje, že po událostech 11. července 2021[4], kdy došlo k masivním protestům v celé zemi, represe vůči kubánskému obyvatelstvu nabraly na síle. „Stejně tak vzrostlo i násilí a společnost se ještě víc militarizovala. V Baracoe na demonstraci jedna paní křičela ‚Lidé mají hlad, žijí v nedostatku, pryč s komunismem, pryč se státním terorem‘ a ztloukli ji do němoty,“ popisuje praktiky komunistického režimu a pokračuje: „Vtrhnou k vám domů, odnesou si knížky, mobilní telefony, takhle si odnesli moje zápisníky, protože jsem spisovatel, a taky moje písně. Na Kubě neexistuje svoboda projevu ani žádná další lidská práva.“ Další represivní opatření, které často používá státní policie, jsou pokuty ve výši čtyř až pěti tisíc kubánských pesos, což jsou částky, jaké s průměrným příjmem na Kubě nemáte šanci zaplatit. Manipulativní jednání a výhružky ze strany státní policie bohužel dopadly i na členy Robertovy rodiny, a kvůli tomu také přišel o kontakt se svým synem: „Můj syn ke mně domů nechodí, pustili mu do hlavy elektrošoky a říkali mu ‚tvůj táta dělá tohle a tamhleto…‘, ale já nejsem žádný terorista, jsem vlastenec, který bojuje za lásku a za mír. Celá moje rodina se ke mně obrátila zády. Takový je můj život. Můj osobní život se změní, až se na změní Kubě politický režim,“ hovoří o svých přáních. Roberto je přesvědčen, že změna směru, jakým se jeho vlast ubírá, závisí na kubánském lidu, je to však běh na dlouhou trať: „Obyvatelé Kuby mají strach ze smrti. Kubánský lid musí opustit své vzývání chrabrosti a náklonnost k mambises (kubánští independentističtí partyzáni). Obyvatelé Kuby musejí začít trochu víc číst knihy Josého Martí,“ vyzývá všechny Kubánce a své svědectví uzavírá těmito slovy: „Chci, aby svět věděl, že jsem pořád tady a budu dál bojovat. Vytrvám až do konce. Kuba se změní.“

 

[1] Více informací o incidentu na peruánské ambasádě v srpnu 1980 najdete zde: https://www.elnuevoherald.com/noticias/mundo/america-latina/article118881378.html nebo zde https://www.youtube.com/watch?v=ZqNiksxPnvY

[2] Blog Kubánského hnutí mládeže pro demokracii (Movimiento Cubano de Jóvenes por la Democracia), opoziční organizace proti komunistickému režimu na Kubě, najdete zde: https://forojuvenil.wordpress.com/

[3] Néstor Rodríguez Lobaina se narodil 27. dubna 1965. Jde o pacifického odpůrce kubánského režimu. Více informací najdete zde: https://www.radiotelevisionmarti.com/a/258164.html

[4] Více informací o pochodech a protestech 11. července 2021 najdete zde: https://www.dw.com/es/cuba-qu%C3%A9-pas%C3%B3-con-los-manifestantes-y-las-demandas-del-11j/a-59140138