Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Zpět na stránku pamětníka

Viktor Malinarić (* 1923)

Spasio me zrman

  • Viktor Malinarić rođen je 1923. pod fašističkom Italijom.

  • Kao pastir postao je simpatizer pokreta otpora.

  • Nakon pada Italije odlazi u partizane u Gorski kotar.

  • Od posljedica ranjavanja gubi nogu.

  • Smješten je u ustaškoj zatvorskoj bolnici u Zagrebu.

  • Njegova rodbina prodaje kuću da bi podmitila vlasti da ga ne pošalju u Jasenovac.

  • Nakon rata postaje fotograf te se vraća u Poreč gdje i danas živi.

„ Ja sam bio plaćen. Mene je tetak platio 3,6 milijuna kuna. Trebao sam ići u Jasenovac. Kaže: ja sam plato da ne bi morao ići u Jasenovac kao što je morao moj sin Marijan.“

 

Viktor Malinarić rođen je 3. rujna 1923. u Fuškulinima kraj Poreča (tada dio Italje). Otac se zvao Petar, majka Ana rođena Mikulić, imao starijeg brata Antona i mlađeg Marijana. Talijanske fašističke vlasti koje su svim Hrvatima u Istri talijanizirali imena i prezimena obitelj Malinarić preimenovali su u Mulinari, a Viktor je dobio ime Vittorio. Dobro pamti odrastanje u doba fašizma i sjeća se sumještana koji su bili na strani fašista i onih koji su prednjačili u očuvanju hrvatstva. S partizanskim aktivistima susreo se neposredno uoči kapitulacije Italije u rujnu 1943., kada se pridružuje partizanima. Nakon oslobođenja Poreča formira se Prva porečka divizija s kojom odlazi u Gorski kotar, najprije u Delnice, a zatim u Drežnicu i Vrbovsko, gdje ga uključuju u 13. Primorsku diviziju s kojom odlazi u Sloveniju. U ožujku 1944. nakon borbe s njemačkom vojskom kod Novog Mesta teško je ranjen i prebačen u bolnicu Sveti Duh u Zagrebu, gdje mu je amputirana lijeva noga. U listopadu 1944. smješten je u ustaški logor na Kanalu u Zagrebu. Trebao je biti odveden u logor u Jasenovcu, ali zahvaljujući tetku Antunu Božiću koji je platio 3,6 milijuna kuna prebačen je u travnju 1945. u zatvor u Petrinjskoj ulici u kojem ostaje do propasti NDH, 8. svibnja. Nakon toga odlazi tetku u Dugo Selo, a zatim u Rijeku, Opatiju i Poreč, gdje je radio kao fotograf.

 

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Testimonies of Istrian survivors

  • Příbeh pamětníka v rámci projektu Testimonies of Istrian survivors (Lenka Kopřivová)