Lieutenant (ret.) Mesrov Pogosyan

Nejtěžší. Nejtěžší bitva-Kerč. Byla tam i Arménské divize 89-tá u Kerče. Já byl v 250tém dělostřeleckém pluku. Přišel příkaz od samotného Stalina, dobýt Kerč. Přišlo i velení přímo z Moskvy, aby dohlídli nad operací a aby se nestalo, že Kerč nedobijem. Stalinův příkaz zněl: ‚V noci z 11-tého na 12-tého dobít Kerč!‘ Dělostřelectvo, Kaťuše, Ivan Hrozný, vše šlo na Kerč. Dvě hodiny. Pak nám řekli, že naše baterie půjde na Kerč. Byl tam závod, bunkr a ulice. Nikdo tam ale nebyl. A na té ulici leželo asi 20 ž 25 vyrovnaných mrtvých lidí. Nevím, kdo je tam dal. A potom koukáme a v jednom směru byli Němci. My začali střílet z minometu. A to už najížděly naše tanky. Přestali jsme střílet a dostali příkaz se stáhnout. Němci okamžitě začali bombardovat na naše pozice.

Já byl v armádě od 1939 roku. Jeden rok jsem sloužil a válka začala. My byli v Besarábii (dnešní Moldávie pozn.red.) ve městě Izmail. Byla tam hraniční řeka. Tam jejich a tady naši. A 22. června začala válka. Já už byl kulometčíkem. A Gríša křičí:’ Fašisti jdou z tohoto směru.’ Vzali jsme seno, a dobře jsme zakopali kulomet. Ten jsme zamaskovali tím senem. U kulometu byly dva pásy, každý po 250 nábojích. Když Němci přišli na sto metrů, my začali pálit. Kolik jich tam zůstalo nevíme. Dva pásy jsme vystříleli. A museli jsme se zorientovat, kde se nachází náš batalion. Ten byl za námi. Nevěděli jsme kam jít. My bránili náš batalion. Vyšli jsme a koukali, jestli tam nezůstal někdo živý aby po nás nestřílel. Nikoho jsme neviděli. Nevěděli jsme kam jít. Kulomet jsme tam nechali a došli na cestu. Jeden náš člověk šel na levo a druhý na pravo. Z jedné strany přicházeli dva lidé. ‘Mluví rusky nebo jinak?’ zeptal jsem se. ‘Rusky!’ zněla odpověď. Tak jsme se vydali tím směrem k našemu bataliónu.